[4. Čtvrtá příčina:]text doplněný editorem[3]poškozený text Aby odpíráno bylo falešným smyslům, kacíři svým jedovatým učením aby učících se nenakažovali. Tyto příčiny dosti mocné sou, pro něž Bůh chce, aby v školách i v chrámích posluhování slova čisté zachováno bylo.
Rozdílové výkladů. O 3. věci
Ačkoli již z toho, což povědíno jest o příčinách výkladů, poněkud srozumíno býti může rozdílům výkladů, ale však že užitečné jest míti to na částky rozdělené, chci o nich zvláštně, jak budu moci nejsvětlejí, povědíti, jakž sem již i prvé zaslíbil. Čítávaje mnohých vykladačův knihy, nalezl sem, že čtverá forma vysvětlování svatých písem jest v zvyku.
I. První forma výkladu slove i jest grammatická
Vykladači někteří nevelmi o to pečujíce, aby nětčemu pořádně učiti měli, i vysvětlují toliko slova i způsob mluvení ukazují, přenášejíce jej v domácnější a zvyklejší. A takový výklad, protože grammatickým způsobem se činí, tak hned slove grammatický. Takového obyčeje následovali Athanazius, Theophilactus, Ambrosius a mnozí jiní. A jest to paměti hodné, že takoví muži, kteříž široce dlouhé disputací a řeči o jedné každé věci učiniti mohli, však se k tomuto grammatickému vysvětlování spustili. Rozuměli tomu výborní muži, že pravého smyslu tak se nabývá, když slovům a pověděním se srozumívá. Ale takový vykladač každý má a musí býti svobodným uměním ozdoben proto, že musí nejprvé uměti jazyk ten, jehož užil písař té řeči, kterouž tento chce vykládati, leč by chtěl radějí cizíma nežli svýma očima hleděti. Ačkoli nesnadné a téměř nemožné to jest, aby dokonalého umění jazykův dosáhnouti mohl, však proto takové porozumění má býti tomu, aby ty tři jazyky jeden k druhému směřiti uměl, ebrejsky, řecky a latinsky. Nebo těch tří veliká velmi jest potřeba theologu. Kterýžto jednoho k druhému připodobnění více se prospívá, nalezne to bedlivý vykladač, nežli znamenitých mužův veliká commentariacizojazyčný text. Potom aby to slušně
