způsobu učení, ani v jiných, ale zde i onde příčinou vysvětlení rozšíření a ozdobení mají vkládány býti. Nebo rhetorové soudí, že nic jiného v řeči tak neozdobuje jako antithesescizojazyčný text.
O učícím způsobu prostém, jenž slove synthesiscizojazyčný text (totiž skládající se v hromadu)
Vykládaní syntheticacizojazyčný text (totiž skládající se a jako z mnohých částek v hromadu jdoucí) začínáme od toho, což věc předešlo, a pomaličku po stupních skládáme to, což potřebného, dokudž by všecko, čehož k tomu třeba, v hromadu sebráno nebylo. Jako kdybychom chtěli promluviti o pokoji tom, kteréhož s Bohem užíváme, má nejprv podlé spůsobu syntheseoscizojazyčný text ukázáno býti:
1. co rozdělilo mezi námi a Bohem,
2. částky toho znepokojení,
3. prostředník,
4. nahražení bezpráví a škody, totiž dosti učinění,
5. smíření,
6. smlouva toho smíření,
7. pokoje ohlášení,
8. užitkové pokoje.
Toto jedno každé kdyby utvrzeno bylo, důvody ohraženo i svědectvím vysvětleno a příklady hojnými okrášleno, široká řeč by se odtud vyskytla. A takovým obyčejem synthesiscizojazyčný text následuje pořádku přirozeného a všecky otázky pocházející z přirozeného zvyku vystíhá, vykládá, schvaluje i utvrzuje, jinými obyčeji, příklady, podobenstvími osvěčuje.
O učicím způsobu prostém, jenž slove analyticacizojazyčný text (totiž rozvažující se)
Analytica methoduscizojazyčný text, to jest způsob rozvažující se, jest ten, kterýž od summy aneb od cíle některé věci začínáme a potom teprv částky a to, což k tomu náleží, vyhledáváme pořádkem proti onomu prvnímu právě odporným. Jako kdyby o modlitbě mělo mluveno býti. Nejprv co jest vzývaní, tou cestou jíti musí (nebo definicí zavírá v sobě toho všeho cíl), a jaký její cíl. Potom co náleží k modlitbě, jako oudové potřební musejí připomenouti býti. Jako jest spůsobení mysli příčiny, proč se sluší modliti, kdo má prošen býti, skrze koho i zač. Pro paměť nechť jest ale takto.
