[O příčinách]text doplněný editorem[2]poškozený text vykládaní. O 2. věci
V předmluvě knihy Locorum communiumcizojazyčný text (totiž Výkladu hlavních artikulů učení křesťanského) Philipa Melanthona čyři příčiny vykládaní písem se pokládají:
1. Z nichž první tato jest: Aby způsobu mluvení porozumíno býti mohlo. Nebo posluchači, tolikéž i čtenáři ne všudy rozumějí obyčeji mluvení cizího jazyku, nébrž i nejučenější muži někdy se velmi v té práci zapotí, protože se to obyčejně nachází, když řeč nějaká do cizího jazyka přenášena bývá. A slova sic totéž vyznamenávají i stavějí se, avšak proto nemají jednostejného smyslu jakž v jednom jazyku, tak v druhém. A to se děje pro vlastnost neb zvláštnost, kterouž má každá řeč, aneb pro rozdílnost mluvení. A protož aby nebývali zklamáni nerozumějící těm řečem, potřeba bývá umělého vykladače.
2. Druhá příčina jest rozsuzování pořádnosti věcí. Kdož toho pořádku v vypravování o věcech nešetřil by, takový že bloudí, jisté jest, jako ti, kteříž proti spravedlnosti víry, chtějíce ji vybojovati, berou ono povědění svatého Pavla: Ne posluchači zákona, ale činitelé ospravedlněni budou. Tuto kdyby pořádnost zachována byla, spatříno by bylo, že svatý Pavel nekázal na tom místě o spravedlnosti skutků, totiž aby měli lidé skutky svými před Bohem ospravedlnění nalezeni býti, ale že svatý Pavel postavuje tu odpor takového domnění, čelícího proti učení víry. Potřebať jest tehdy vykladače, kterýž by pořádek i částky jeho právě ukázati mohl. A ty věci sou velicí oužitkové, takže krátce to povědíno býti nemůž.
3. Třetí příčina má býti svědectvím pravého vykládaní, neb když posluchači spatří to, že vysvětlování z slova božího bráno bývá, a vidí se srovnání božího slova a první církve dobře stojící s tím výkladem, více to zamilují učení a chtivějí se jemu učiti budou.
