[…]text doplněný editorem[4]poškozený text, kteráž často grammatickému vykladači velikou pomoc činí.
II. Dialektičská [forma]text doplněný editorem[5]poškozený text výkladu
Jiní pak viděvše, že ve všech věcech přednost drží a má pořádek, tou příčinou hledají i ukazují jistou cestu výkladu. Předkládají: 1. otázky, 2. důvody, 3. přirovnání neb podobenství, 4. na jisté artikule neb věci rozměří a rozdělí jako na hypothesescizojazyčný text (totiž summy) aneb, ať dím, oužitky to vše, o čemž mluviti mají. Takového vykladače pečlivost na tomto nejvíce záleží, aby vše otevřeně, místně, slušně předložil a vysvětlil. A poněvadž ta forma v školách jest nejužitečnější, krátkými slovy cestu ukáži, po níž by bezpečně vykladač, následující tohoto druhého způsobu výkladu, jíti mohl. Což aby světlejí učiněno býti mohlo, to vše v těchto čtyřech kánoních zavru.
První kánon
V počátku vysvětlování některého písma svatého především musí oznámiti vykladač, jaké jest tu umění. To pak tímto pořádkem (tak, jakž mně se zdá) výborně učiniti bude moci.
1. Jaké jest tu učinění aby ukázal, odkudž k tomu přijíti musí, aby je zchválil.
2. Mocnost jeho ukázati.
3. Jaké sou toho jistoty a odkud jich hledati.
4. Jaká potřeba.
5. Kteří oužitkové od posluchačů odtud vzati býti mohou.
Těch pět kusů v počátku vysvětlování některé knihy svaté užitečně podlé mého soudu předkládáno bývá, aniž toho potupuji, aby i nětco přidáno bylo a nětco také i ujato, však tak, aby posluchači lační puštěni nebyli, ale aby chut k učení hojnějšímu ještě míti mohli.
Druhý kánon
Když tak již podlé onoho prvního kánonu povědíno bude summovně o učení, výborně se sstoupí k hypothesin,cizojazyčný text totiž k vzláštní věci, kteráž vysvětlování potřebuje. Na kterémžto místě potřebné má mluveno býti, zvlášť od toho, kdož dialektičského spůsobu následuje.
1. A nejprv kdo a jaký jest knihy té písař, odkudž váha aneb důstojnost psaní vzatá býti má.
