[330]číslo strany tiskuNa př.: (sv. Prokop) sám sě na modlitvu otda… tu na kolencí klekajě a na svých prsech padajě, hlad mra, do noci sě postě Hrad. 11ᵇ, vida, ano chudí hlad mrú Pass. 336, ten pustenník hlad mřěl Otc. 306ᵇ, (pústenník) namřěv sě hlad t. 435ᵃ, aby (děti) hlad mřeli RokycPostKl. 278ᵇ, člověk chudý, by potom musel mříti hlad Kulda 2, 120; (chudým) hlad a zimu mřieti přěpustíš Pass. 336; co tu mrzneš zimu BartD. 2, 286 (slavk.).
251. Akkusativ bývá přívlastkem zřídka a jen odchylkou při substantivu verbálním.
Na př.: pro věčný pokrm požitie Rúd. 13ᵇ; (Hálek) omámen takovým jej přeceňováním uvěřil v sebe sám Malý, Naše znovuzroz. Vl, 154;. jiné příklady v. v § 375 B, 1.
252. Některé zvláštnosti.
1. Napodobením akkusativu předmětu vznikl tak zvaný akkusativ vnitřní, jako jest v příkladech: spravedlivý soud suďte Br. Z. 89;. vyznal sʼ dobré vyznáni t.; bojuj ten dobrý boj víry t.; prázdnu řeč mluvil Pass. Z. 89 atp.
Akkusativem takovým bývá substantivum, které je se slovesem téže věty soukmenné (na př. souditi… soud) nebo souznačné (na př. mluviti… řeč). Pojem, jejž ten akkusativ vyslovuje, je takořka z nitra slovesa vyňat a pak k němu opět připojen jakoby jeho předmět. Jest to ozdoba slohová, oblíbená zvláště některým spisovatelům doby starší.
Podobný k tomu je vnitřní instrumentál, v. § 287.
2. Napodobením latiny (řečtiny) vyskýtá se v jazyku spisovném, starším, ale jen v textech pozdějších, po slovesích sentiendi a declarandia, také po slovesích jiných, vazba akkusativu s infinitivem, nejčastěji přidáním slovesa býti.[13]Srov. Zikmund 658; Bartoš v Komenském 1874, 628; Hruška v Lfil. 1890, 49 a Fr. Bílý ve Škole a životě 1878. 54 sl.)
Na př.: mním to dobré býti EvOl. 197ᵇ; (kteří) svědčé všie počestnosti hodna býti Františka t. 5ᵃ; viděv se býti velikého člověka a pěkného ROlC. 278ᵇ; jej boha býti vyznávaju Kruml. 75ᵃ; když Krista lačna býti vidieše t. 31ᵃ; proto to učinili, že se domnívali býti kanybalos Puch. 95ᵃ; prvního poustevníka praví býti Pavla Har. 2, 109; viděl se předního v tom městě býti t. 2, 241; domnievajíce se (Josef a Maria) ho býti v hluku Rokyc. 40ᵃ; pod stínem smrkovým sen chutný býti pravili Háj. Z. 658; před ňeho přišed pravil se býti poslem krále Trojanského Troj. Z. 658; znamenal sebe býti mocného Háj. Z. 658; vysvědčili jím to v pravdě povědomo bejti, kterak Lún. 1. 1649; viděl jsem je utrápené lidi býti Lab. 19; rozkazy tvé pravé býti poznávám Br. Z. 658; viděl jej nepřítele svého býti Kom. Z. 658; Kato pravil nejhoršího zprávce býti toho, kterýž
![[330]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00338.jpg){kind=link}