[296]číslo strany tisku1. Podle větného členství rozeznávají se pády, kterými je vyjádřen podmět nebo předmět nebo doplněk nebo příslovečné určení nebo přívlastek.
Na př. ve větě „chlapec chodí bos“ je nominativ chlapec podmětem; tedy nominativem podmětu; a nominativ bos doplňkem, tedy nominativem doplňku.
Ve větě „vidím chlapce choditi bosa“ jest akkusativ chlapce předmětem, tedy akkusativem předmětu; a akkusativ bosa doplňkem, tedy akkusativem doplňku.
Ve větě „matka želela smrti svého syna“ jest genitiv smrti předmětem, tedy genitivem předmětu.
Ve rčení „choditi lesem“ jest instrumentál lesem určením příslovečným, tedy instrumentálem příslovečným.
Pády přívlastkové patří vesměs ke jménům podstatným, a všeliký pád takový jest pádem přívlastkovým právě tím, že určuje pojem vyjádřený jménem podstatným, – nebo, jinak řečeno, tím, že jméno, k němuž patří, je jméno podstatné. Při tom bývá pád přívlastkový zároveň také větoslovného druhu jiného. Na př. ve rčeních „žádost peněz“ a „stvořitel světa“ jsou genitivy peněz a světa přívlastky, poněvadž se jimi určují pojmy vyjádřené jmény podstatnými žádost a stvořitel, zároveň však jsou to předměty, vzhledem totiž k dějovým významům obsaženým ve slovích žádost a stvořitel (jako jsou ve rčeních „žádati͜peněz“, ,,stvořiti͜svět“ předměty peněz a svět, tak jsou předměty také ve rčeních žádost͜peněz, stvořitel͜světa atp.). Podobně jest ve rčení ,,služba modlám“ dativ modlám přívlastkem, a zároveň předmětem (jako v sloužiti͜modlám; ve rčení „zvolení biskupem“ jest instrumentál biskupem přívlastkem, a zároveň doplňkem (jako ve zvoliti͜biskupem, za biskupa); ve rčení „chůze lesem“ jest instr. lesem přívlastkem a zároveň příslovečným určením (jako v choditi lesem); atd. Srov. § 56.
2. Kromě toho se rozeznávají a příslušnými názvy se nazývají prosté pády mnohdy (nikoli vždycky) také podle zvláštního významu, jejž mají ve spojení se svým slovem řídícím.
Na př. ve větě „matka želela smrti svého syna“ se nazývá genitiv smrti genitivem příčinným, poněvadž ve významu jeho jest obsažena příčina, proč matka želela.
V přísloví „sám sobě hude, sám sobě vesel bude“ se nazývá dativ sobě prospěchovým, poněvadž znamená a vyslovuje, v čí prospěch kdo hude a vesel bude.
Ve rčení „cesta zavátá sněhem“ se nazývá instrumentál sněhem látkovým, poněvadž znamená a vyslovuje, jakou látkou je cesta zaváta.
Podle známky 1. přináleží každý pád ve kterékoli větě druhu jistému; podle známky 2. pak lišíváme pády jen v případech některých. Výraz
![[296]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00304.jpg){kind=link}