[253]číslo strany tiskuviece plodil tamt. 8; v ňemž sě každá tvář vyznává t. 53; v ňemž si nezlišil hi hada t. 61; pro ňež tobě jedinému děkujiu t. 64; zabil jemu dva stříce, po ňež leží Trojě nícě AlxV. 778; dvakrát léta ktvú osěnie, jehož v těchto zemiech nenie t. 616; jímž mě Hilbrant viní, tiem jsem nevinen VšehK. 55ᵃ.
6. Místo relativ jenž dvou souřadných bývá stč. prvé relativum a druhé demonstrativum; na př.:
vida, že onen bor kvielí, jemuž sě všě žalost skladla a jich čsti korona spadla, takž inhed… AlxH. 6, 3 sl.; neb juž nejmáš viery na nich, jimž si čsti dohodil a jě z chudých lidí vzplodil AlxBM. 3, 9 sl.; ten, jehožto ty hledáš a pro ň sobě klidu nedáš, nechce tyých slez hledati Hrad. 32ᵃ; voda, jež všě křesťany oplula, jú své hřiechy omývámy UmR. 190 sl.
216. An, -a, -o
je svým původem a-on, a-ona, a-ono, tedy významu původně souřadicího, jednak slučovacího = et is, jednak odporovacího = sed is; ale pojetím podřadicím vtištěno ve význam relativní = qui, pokud je při něm náležitě vyjádřeno také číslo a rod. Kdy v příkladech daných význam původní se ještě drží a kdy nový již ovládl, není vždycky zřetelno; možno je často pojetí oboje. Na př.:
poznán bude hospodin, an súdy činí iudicia faciens ŽWittb. 9, 17; mnoho sto koní uvazú v onom piescě, an sě múti AlxV. 2185; některého (panoše) svój pán volá, an dřiemě leze pod kola t. 2445; nalezl krále, an bojuje Pernšt. Isa. 37, 8; vidím syna svého, an přede mnú hrá GestaBř. 24ᵃ; zaslyšě, ano dietě pláče t. 42ᵇ: nadjide (město), ano ohrazeno Comest. 115ᵇ; uzřěl dvě lodí, aně stojíta v téj vodě Krist. 34ᵇ; nalez své apostoly, ani zesnuli ML. 123ᵇ; (vrabec) sedí vábě vrábata, ana křičiece vzdvihajiú sě LMar. 42.
Relativní an atd. kladeno absolutivně a dostává význam spojky podřadicí = když, že atp. O tom v. § 221 č. 1.
217. Relativum kopulativní (slučovací)
vzniklo vlivem latinským; na př.:
odpověděl mu: Vezmi jałovici tříletau … Kterýžto vzav všecky ty věci roztínał je na poły Br. Gen. 15, 9–10 (Vulg.: Qui tollens universa haec…); řekli k ňemu: Kde jest Sára, manželka tvá? Kterýžto odpověděł… t. Gen. 18, 9 (Vulg.: Ille respondit…); i zakrył Mojžíš tvář svau, nebo se báł. Jemužto řekł Bůh t. Ex. 3, 6–7 (Vulg.: Cui ait Dominus).
Relativa absolutní.
218. Relativum má se shodovati v rodě a v čísle s příslušným jménem věty řídící nebo jeho zástupcem a v pádě s větou podřízenou; v. § 212 č. 1. Na př.: všicci, ji úfají ve ň ŽWittb. 33, 23; na cěstě, júž budeš choditi t. 31, 8.
![[253]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00261.jpg){kind=link}