v rukú jeho. Tu skryta jest síla jeho. CantHab3,5 Přěd obličejem jeho pójde smrt. Vystúpí diábel přěd nohama jeho, CantHab3,6 stal i měřil jest zemi. Vzezřel i roztál jest vlasti a zetřěny sú hory věčné. Nachýlily sě skály světské od cěst věčnosti jeho. CantHab3,7 Pro nespravedlnost vidiech stany múřínské, zamútie [sě]text doplněný editorem[1587]zamútie <sě>] turbabuntur lat. kuože země madianské. CantHab3,8 A zdali u potociech rozhněval si se, hospodine, nebo v řekách rydánie tvé, nebo u moři mrzkovánie tvé? Jenž vsědáš na koně tvé a vozové tvoji spasenie. CantHab3,9 Vzbuzuje zbudíš lučišče tvé, přisáhaní pokolením, jěž mluvil si, řěky přěřezeš zemské. CantHab3,10 Vidiechu tě vody i žalostily hory, vlna vodná minula. Dal bezden hlas svój, vysokost ruce svoji zdvihla. CantHab3,11 Slunce a měsiec stála u přiebytce svém, v světle šípóv tvých pójdú, v bleskotu blýskanie kopie tvého. CantHab3,12 V rydání potlačíš zemi, v jadání ostrašíš vlasti. CantHab3,13 Vyšel si na spasenie lidu tvého, na spasenie s umazancem tvým. Udeřil si hlavu z domu nemilostivého, obnažil si základ jeho až do hrdla. CantHab3,14 Klel si žezly jeho, hlavu bojijícím jich, jdúcím jako vicher na roztracenie nás. Veselé jich jako jeho, jenž sežře chudého v tajně. CantHab3,15 Cěstu učinil si u moři koňóm tvým, u blátě vód mnohých. CantHab3,16 Slyšiech i smúti sě břich mój, od hlasu ztřásla sě rty má. Vendi hnis v kosti mé a pode mnú zhemži, ať odpočinu v den zamúcenie a vzendu k lidu opásanému mému. CantHab3,17 Fík vedě nezektve a nebude zárodka u vinnicích. Selže dielo olivné a země nepřinesú pokrmu. Odřezáno bude z ovčince bravě a nebude hovada v jeslech. CantHab3,18 Jáz ale v hospodinu vzveselím a vzraduji sě [v hospodinu]text doplněný editorem[1596]v hospodinu] in Deo lat., in Domino var. v Ježúši mém. CantHab3,19 Bóh hospodin síla má i položí nohy mé jako jelenie.