Svatý Jan, jakožto kancléř Boží, všecku slušnú poklonu učiniv i vece: Nade všecky svaté svatý a najsvětější Pán a soudce, slyšav slova tvá opatrná, Chytrosti, dosti dlúhá na poselství a listy tobě dané a poručené od sestr tvých, často jmenovaných, i v něm všem artikuluom a puňktuom a klauzulím porozuměv, nyní jiného neráčí tobě dáti znáti, ani odpovědi ještě, leč čas bude, kterýž se také neprodlí. Ale že jsi v slovích svých domínky činila, některé osoby podezřené v radě Jeho Milosti mající. I zdaliť se koho jmenovati ráčí slyšeti, pakli nic, k tomu tebe nenutí. A při tom kladeš příčinu, že by slušné se tobě zdálo, aby některé osoby do rady Jeho svatosvaté Svatosti k tomu soudu přijaty měly býti. Třetí, že by Jeho svatá Svatost tak dobře učině ku polehčení svému na některé osoby zemské toho soudu podala, práce své svatosti v tom nečině. I poněvadž ta slova před svatosvatú Svatostí Jeho učinilas, však ohradivši se slovy svými, žeť se bez vuole Jeho Svatosti a při Jeho svaté Svatosti vysloviti se nezdá. I dáváť Jeho svatá Svatost plnou vůli, aby ty osoby, kteréž se zdají, jmenovala i vyslovila, buď v radu Jeho svatosvaté Svatosti ku přijití neb buď ku podání na ně a ty osoby k soudu. Neb Jeho svatosvatá Svatost praví, že tě dosti opatrnú zná, že těch osob neproslovíš a jmenovati nebudeš, kteréž by slušné a hodné nebyly v radu jeho. Svaté svatosti přísluší připsáno býti, ani slušné přistúpiti, ani připuštěno býti. Také aby znala, že malá pře není, kteráž vznikla mezi osvícenou kněžnou paní Pravdou a slovutnou Lží, by ta pře na zmatečné lidi měla a mohla podaná býti a lehce k rozvážení lehkému, neb by mohlo některé straně, žel toho býti a potom pykati, tak dobře vaše strana jako druhá. A když to Jeho svatosvaté Svatosti povíš a oznámíš, potom odpověd míti budeš na všecko poselství své a dlúho držána nebudeš.