ostanou. Paní mé a sestry daly to a dávají znáti Vaší svatosvaté Svatosti, že paní Lži, sestry své, také ostati nechtí ani ostanou. A štěstí její, štěstí jich a neštěstí její, neštěstí jich, toť řeč jako sto. I když ty osoby oboje proti sobě stanou, co z toho přijíti bude moci, žádný neví. Než naděje jistá muož položena býti, že mnozí z těch navěky spolu dobře nebudou, takových lidí sváda a nepřízeň muož vysoce vážena býti, aniž se jest čemu radovati, ani k čemu pospíchati, ale užitečné by bylo to přetrhnúti a ovšem nedopúštěti pro žádnou žádost ani milost které osoby.
Čtvrté, že paním, sestrám našim, zdá se, že Jich Milost sestra, paní Lež, jest obtížená a byla by, dokonce by to tak jíti mělo, jakž na počátku se jest počalo. A paní Pravda u Vaší svatosvaté Svatosti jest obdržela, že jsú jí soudce dáni a podlé stolice vaší posazeni a k radě Vaší svatosvaté Svatosti mají býti. Jáť prostě povím, neb s obinádky neumím, kteříž jsú zjevní přátelé té paní Pravdy a zjevní nepřátelé Lži, paní naší, a jiných sestr našich. Neb jsú paním sestrám našim nepřízeň, nepřátelství, kdež jsú mohli ukazovali i víc by byli rádi ukazovali, by byli mohli. Ale že jim jest některým skůro toho ukrojeno i odpadli jsú toho osobně. Však ještě své všetečnosti nemohúc nechati spisy některé jí, Pravdě pochlebné, a nám škodné jsú pozůstavily, aby se jí vždy i po smrti líbily. I znáti muože svatosvatá Svatost Vaše, že všecka práva duchovní i světská toho brání a hájí a nezavazují žádného k tomu, by před svými zjevnými nepřátely a protivníky súditi se měl a je v soudě trpěti a na nich museti přestati. Ač o Vaší svatosvaté Svatosti žádné pochyby paní a sestry naše nemají, ani s poctivostí mluvíc podezřeného kladu, odstup to od nás. Neb Písmo známe, že psáno jest: „Uvrz při svú na Hospodina a on tě vykrmí a obživí a vyvede z kalného bláta, v jehožto domě odpočívati budem v naději etc.cizojazyčný text“ {Nepřátelé ať nás nesoudí}textový orientátor Však proto prozba paní Lži i jiných paních a sestr našich, nás všech jest, aby to opatřeno za času bylo svatosvatú Svatostí, aby nás naši nepřátelé nesoudili. Pakli by vždy Vaše svatosvatá Svatost ty osoby při sobě míti ráčila, ale aby svoboda byla sestře naší, paní Lži, k těm osobám. Ač by se v čem v podezřeném kde ukázaly, něco také pověděti podlé potřeby její mohlo. Ale nám se zdá i zdálo by se za slušné, a za to prosíme, poněvadž tato rada jest snad žádosti paní Pravdy k tomuto soudu vydána, že Vaše svatosvatá Svatost ráčí soudce zemské a také přátely naše v ten soud k slávě své a v radu svú k tomu přijíti, kteréž bych já slovem sestr našich také jmenovala, tu by oběma stranám dosti se státi mohlo, neb obojí k mírné váze, k slušnému by se přimlúvati mohli a tudy mezi sebú srozuměli, kdo by na stranu střílel a mnohý by se v jazyk ukousl, ješto takto štěbetati bude, co vrabec v trní. Ale najposléze po tomto po všem rozkázáno jest mi Vaší svatosvaté Svatosti předložiti zdání paní sestr našich, že jakožto slušné jest, vašeho božství prosí, a ne proto by se soudu bála pro křivdu, kterú sestra naše, paní Lež, jsúc, neb znajíc se, v čem křivá. Ale prospěšnější konec a lepší přátelství jich obú osob i jiných podlé toho, aby Vaše svatosvatá Svatost ráčila s sebe jich na některé osoby z jich přátel obojích podati k přátelskému k jednání bez rumrejchu a búřek. Aneb jich poddati k rozsudku konečnému na některé obyvatele zemské. Poněvadž ta pře jest, že lidmi na zemi Pravda sama vlásti by chtěla. {Lidé o zemské aby soudili}textový orientátor I jest dosti slušné, aby zemskú věc zemští lidé a obyvatelé súditi měli. Neb jistě múdrých mužův zemských jest dosti, ješto zemských obyčejuov svědomi jsú a ve vší opatrnosti smysla jsú shledáni. I bude li Vaší svatosvaté Svatosti vuole i ty by se jmenovali, ale já nechci tak všetečná býti, bych je před svatostí vašeho božství vysloviti chtěla, znajíc, že se svatosvatá Svatost Tvá v tom neomylně, ale dostatečně a milostivě okáže k nám služebnicím svým. „Neb z hlubokosti voláme. Pane, uslyš nás a buďte uši tvé nakloněny k hlasu prozby mé. Budeš li zachovávati
