I chtěli, ruce umyjíc, toho čisti býti a jej spravedlivého na smrt dali, jako jest Pilát učinil. Neb podlé německého obyčeje, ale ne podlé nebeského, Pilát jest soudil, jakož německý obyčej jest, kohož k šibenici vedou, říkají: Nejsi li vinen, blaze tvé duši. I znáti muožeš, že jest ne od samého Boha našeho a Pána soudce podezřený, ale ode všech lidí na světě i k těm osobám Jeho svatosvatá Svatost nikoli přivoliti, aniž ráčí. Také dotkla jsi v řeči své, že mnozí z Jeho svatosvaté Svatosti rady tito, kteříž tuto sedí, že by byli přátelé osvícené kněžny a paní Pravdy a chtíc je učiniti aneb majíc je za podezřené. Ale že zejména žádnému nic nedíš, ani ukážeš, ty jsi, neb tito sú Jeho svatosvatá Svatost, neví se na koho čeho domnívati, ani o nich, o svých poddaných, toho smejšleti a duověřiti muož. Neb Jeho svatosvatá Svatost při tom soudu seděti ráčí, sedí a seděti bude, uznal li by Jeho Svatost a který se v čem jináč míti chtěl, než jemu příslušné jest, ty i jiný, každý by to uhlédal, že žádnému takovému by to trpíno nebylo. Než prostě podlé spravedlivosti každého, Jeho svatosvatá Svatost s nimi súditi ráčí, aniž jeden neb dva té smělosti budou, by co mimo jiné všetečně po své vůli kam vésti chtěli. Jako se snad někde jinde v radách i v přátelích děje, že majíc pilné činiti, jedni budou mluviti ku pokoji a řádu a druzí k meči a seči, tuto se toho nenadějte, neb jest zde při soudu Jeho svaté Svatosti jiný pořad. Takés zmínku učinila, ač by kterému z soudci Jeho svatosvaté Svatosti sestra vaše, neb která z vás, co mluviti chtěli, aby jim toho hájeno nebylo, Jeho svatosvatá Svatost tak praví, že svou radou jist jest, jako mužmi stálými, že v tajných i v zjevných rozmluvách oni se nenajdou jináč, než jako na věrné, moudré a spravedlivé sluší, pro přízeň dary i pro nepřízeň. Aniž jich Jeho svatosvatá Svatost za frejířky má, by jich stříci mělo jako frejířek, aby uslyšíc sliby a lahodná slova od jiných, k nim srdce jinam obrátiti měli, jakož vy o takových svědomi jste. I není potřebí těmto té stráže, muože každá z vás samotně, tajně, zjevně, neb všecky s nimi se všemi i s každým mluviti i k němu, což se zdáti bude, i též druhá strana. Však poctivost v tom k nim zachovávajíc, jakž na ně sluší. A naposledy totoť se praví, aby sestrám svým konečně pověděla, od kterýchž jsi poslána, poněvadž se přítelkyněmi kladou slovutné Lži, aby na den jmenovaný a jí oznámený prvé zde, před svatosvatú Svatostí Jeho, nikoli neobmeškala státi, ale stála, jiného sobě nemyslíc, než že slyšána bude bez odtahu. Toť jest odpověd na tvá slova.
Tehdy všickni apoštolé vstali a klekli i řekli jednostajným hlasem: Zavítaj, svatý Duše, naplň srdce svých věrných a svého milování v nich oheň rozpal, jenž skrze rozličnost jazyku pohanuov jednotě víry shromáždil jsi, aleluja, aleluja.
