Tuto kancléř, svatý Jan, odpověd dává Lži na její řeči, i právě také přivodí ji ku paměti, aby stála.
Kapitola 35
Jakž Lež dokonala řeč, pokynul najsvětější soudce na radu svú. I přistúpili před stolici jeho všichni i měli rozmluvení o tom a váživše žádost její, totiž Lži. Jedněm se zdálo, aby uručila k stání, protože by konečná nebyla. Druhým, že by toho potřebí nebylo, protože každý, kdož se viní, jest již povinovat státi, ač chce hanby světské ujíti, a povinen jest své cti očistiti a že by to s pohaněním bylo straně ručiti, jakož by vina již na ně nalezena byla, jestliže by jedna strana uručila, též by i druhá učiniti musila. A že tak osvícené kněžně, proti takové Lži slovutné s pohaněním by bylo. Zase někteří mluvili: Jestli urozená a chudého smí viniti, smějž dostati a neúfaj v své urození, ale též trp jako najsprostnější. A vzavše to vedlé vší potřeby, jakož jest spravedlivým soudcím obyčej činiti i přestali na tom, aby jakož doleji se poví.
A Duch svatý kázal pověděti slovo své svatému Janu evangelistu, totiž kancléři, jenž povstav, poklonil se před soudcí i vece krásnými slovy: Svatosvatý Pán a Buoh totiž Duch svatý, kterýž od Otce a Syna pochází, jenž sedí na stolici této, jemuž rceme všichni pokorně: „Bůh se smiluj nad námi a daj nám požehnání své a osvěť tvář svú nad námi a smiluj se nad námi, abychom poznali na zemi cestu tvú a mezi lidmi spasení tvé. Chvalte tě lidé, Bože. Chvalte tě všickni a veselte se národové, neb soudíš lidi v spravedlivosti a národy na zemi zpravuješ. Chvalte tě lidé, Bože, chvalte tě všickni země, dala jest plod svuoj. Požehnaj nás Buoh náš a požehnaj nás Buoh, aby se jeho všichni končiny země bály.“ Jakož jest slyšal Jeho svatosvatosti řeč osvícené paní Pravdy a žalobu též i odpor a žádost od slovutné Lži Jeho Svatost vedlé potřeby vší jest to učinil a vážil v radě své. Zdá se Jeho Svatosti, aby ty Lži rok odložený měla, totiž do dne desátého měsíce máje a na ten den aby zde stála před Svatostí Jeho k odpovědi, z čeho tě již dotčená kněžna Pravda viniti bude, odpovídala a se zpravila. Též paní Pravda aby na ten den k žalobě stála své, žádná strana zámysluov neslušných sobě neberúce, neb ste obě zdravý jakož osobně vidíme. Též abyšte smýkání jízd chodeb bezpotřebných nechaly, pro úrazy nepřátelské příhody, aby potom strana k straně příčin nebrala a sobě viny nedávala, by strana na stranu pod jakým přikrytím to šikovala. Než v řeči i skutkem, abyšte pokoj měli to se vaší cti a víře připouští. Nebo každá z vás strana velikú věc na sobě máte, byšte to pamatovaly. Ty, paní Pravdo, žes směla vznésti tak velikú věc na takového soudce k hanbě Lži. I chtěla li by toho tak nechati a toho k místu nevésti, obtížné by Lži to bylo. A ty Lži rozumíš, že se z neslušných věcí viníš. Jestliže by toho zanetbati chtěla hanba tvá světská, mohla by radši umříti, aneb pro kterú všetečnost nestáti chtíc z toho posměch míti. {Příčiny roku odtahují}textový orientátor Věz, kterúž by to koli stranú sešlo, že Jeho svatosvatá Svatost nemíní spravedlivého opustiti, jestliže by bez hodných příčin, která strana nestála, neb jedno ty příčiny roku odtahují nemoc dojištěná, vězení nebo přílišné zvodění vod a obehnání od nepřátel. Protož to vědúce stůjtež na určený čas, neb ste samy se dosti zavázaly takovú půtku, kterúž mezi sebú máte.
