Ale Závist vece: Nedala bych jí, Pravdě, jedné stopy, napřed by po mé vuoli bylo. Ale majíc napřed vrhne k soudu, ale též k svému zisku a k své vuoli, bych položila svú při. Též Pravda utekla se jest k svaté Trojici do nebe, chtějíc najlepší býti jakoby všecko její dědictví po všem světě bylo, již nemaje na zemi koho jiného, proti sestře naší a nám búřiti počala. Oč se jest pokusila, šla do nebe na žalobu a chtíc sestru naši osočiti, aby Buoh zvěděl její rozšafnost, ješto jistě vím, že jí to poručeno není od Boha, ale z pravé závisti nechtějící by či kde co bylo než její. I chce pravou chytrostí uvésti na sestru naši žalobu, aby ona zlá byla i s námi a tudy chtějíc zvěděti, kdo sú ještě ti, ješto by jí se nepřidrželi. Ale sestru naši a tak pravou chytrostí to vede, mnějíc by jí lidé nerozuměli. Tuť čert spí, popadneš jej za ocas. Věru by po mé vůli bylo, já bych stála s sestrú svú jeden rok, ale srozuměla li bych, že by soudce a jeho dvůr nás sobě též vážil, odpovídala bych. Pakli by co jiného se seznalo, ale pověděly bychom, v jakém právě sedíme. A dosti ohradíc slovy při svú, pokloníc se, odstúpily bychom pryč. Neb hned na počátku na přivítání poznáte na osobě soudce, přítel li nám či nepřítel, a toto mi se zdá, že bychom sobě uškoditi mohly, bychom přátel svých nyní ku pozdvižení aneb jaké výstřelky způsobily, mohlo by nás to potkati, ješto bychom to s medem přijaly. A přátelé naši učiníc náklad, nechtíc našeho lepšího rušiti, svých nákladuov škodovati musili by, ješto by nám potom tak hotovi nebyli, ku potomní potřebě naší. Protož prosím, paní Pýcho a paní Hněve, že mi za zlé neráčíte míti, že málo slovy odpírám Jich Milosti zdání a řeči. Neb dosti opatrně sú Jich Milost pověděli, ale nákladně, ješto mi se zdá dosti ještě času k tomu. Neb co mluvím, nemluvím než z své hlavy a bláznového rozumu, Vaše Milost stokrát múdřejší, račte šíře vážiti a jestli co zlé mnú povědíno, opraviti. Já také proti lepšímu nebudu.
Tuto potom Nenávist k sestrám mluví.
Kapitola 48
Potom Nenávist vece: Bylo by to dobře před se vzíti, co paní Hněv jest předpověděla a brž kdo komu zlé činí, proč by jemu zase dobře činil. Ale kdož pelyněk sype, syp jemu zase hořec. I jest podobné, abychom své pře tuze před se vzaly i přáteli se opatřily. Poněvadž nás nenávidí ona i my jí povinny nejsme náviděti a milovati. Neb i to máme psáno v knihách Mojžíšových, že položil jest oko za oko, zub za zub etc.cizojazyčný text Poněvadž ona nám chce vzíti, což nám přišlo jest se ctí, a sestra naše svú rozšafností a opatrností způsobiti jest mohla a uměla nám všem k zisku. Slušelo by nás všecky zvěsiti, bychom z rukú sobě to daly vzíti, neníť nepodobné svému nepřítely zle učiniti a zda to není nepřítel, ba víc nepřítel než padesáti listy odpovědnými odpovědny. Před Pánem všeho světa žalovati z ohavnosti takové na sestru naši, jako na ženu poběhlú, ačkoli jest jí dosti povědíno od ní v krátkých slovích. Však sluší mimo všecky odpovědi to vážiti, jakú žalobu a bezpráví, to li jest moc, to li jest svá vuole, kdo by či býti nechtěl sám z své dobré vuole, i poddal se jinému, aby řekl, že jest mé a chtěl tomu vždy před se. O toť té sluší moudré a opatrné psáti, toť by ta nezapomenula hrušky v popele, kdož se té dá na měsíc, ona pak chce jej míti věčně.
