Tovačovský z Cimburka, Ctibor: Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich

Vědecká knihovna v Olomouci (Olomouc, Česko), sign. II 32 740, 134 f. Editor Hejdová, Tereza. Ediční poznámka

Práce používá také data, která poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

<<<<<32v33r33v34r34v35r35v36r36v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

vytrhané. Vlci vidúc to, shlukše se, i roztrhali ostatek psů, jichž málo zůstalo uteklých domuov a pro tu příčinu pes kočce nepřeje a kočka myši. Ale ubohá myš bojéci se kočky, vždy zajdúc do kúta škrabe, škrabe, zda by listy zase napsati mohla, když dopoví tu rozprávku.

{Lež rozpráví též o vlku}textový orientátor Tehdá Lež sama vece. Ač sem já v nesnázi a v při těžké a myšlení na mne jest, však proto chci ráda také pověděti, krátkou ale dobrou. Když zmínka byla o vlku, také o něm něco povím na Boží milosti já, kdyby vlka nebylo, ztěžkem bych já již na světě byla. Jednoho času udělala sem se kupcem i jela sem z Vlach i měla sem několik turkusů a zafírů, diamantů a rubínů etc.cizojazyčný text, drahně toho. Jakož znáte, chtěla sem toho také svým za dobré odbytí. I když jedu, v jednom nebezpečném místě trefí na mne zloději. Ti mě obloupí, poberou mi všecko. Tehdá jeden z nich otevře tu krabičku, kdež to drahé kamení bylo. Dí k svým: Tutoť zajíc leží, neslušíť nám toho kupečka živiti, aby se na nás nevyjevilo, neb jsou tuto drahé věci. I všickni se k tomu shrnuli a zveselili se kromě jednoho, který mne držal a ten byl zlatníkem, někdy i zavolá na své, ale poď sem někdo, ať já také pohledím na toho ptáka. I přijde jeden z cepy – za to mám, že jsou bili toho slepce Žižky – budeš míti brzy snídani, kdyby jedné chřen měl. Tožť ten zlatník hledí pilně i dí: „O nějaký tě to pravý, však jsou to kameny falešný a sklo. A tak se oni radí až dva pryč pošli a mne se vytazují, kde sem kupovala a tak dále etc.cizojazyčný text I přijdou ti zase as v hodině i nesou sebou sud, milý Pane, co to bude, myslím sobě. I vezmou mne, vsadí mne do toho sudu jedné v košili a tam mě zabední a spustí mě s jakého vrchu, že já div živa zůstanu. Než chvála Bohu, že byl špunt v tom sudu, abych se nezadusila. Toť já div v tom sudu sedím, co omámená, stlučená, všecko mě všudy bolelo, i když odpočinu a vokřeji, volám, křičím, nic se dovolati nemohu, i udá mi se špuntem pohleděti. I uhlídám vlka velmi velikého a ten se vždy ke mně přibližoval, až ke mně tak k sudu přišel, i vždy čenichal, a já mlčela. I tak ten vlk tu se obracel až mu kus vocasu špuntem do sudu vešlo. A já chytím jej za ten ocas, držím tuze, tožť ten vlk běží se mnou a s tím sudem tak dlouho, až, děkujíc Bohu, ten sud se rozrazí a já vlka pustím a sama se k svým beru. To máte, byť toho vlka nebylo, tehdá já na světě nebyla. Kdyby další cesta byla, uměla bych vám trefnou kuklici strojiti. Ale již vidím obydlé paní sestr. I poďmež spěšněji.

Po těch mnohých řečech jich přišly jsú do pokoje, kdež Pýcha seděla v své slávě. Náramně pěkně připraveno bylo zlatohlavy, přikryto koberci, před níž rumrajch byl od všeho světa stavuov podlé které seděly: Hněv, Závist, Nenávist a Lenost. {Sestry Lži vítají se}textový orientátor A když jsú vstúpily sestry jich Smilstvo, Lakomství, Lakota a Lež, povstaly a přivítaly se vespolek. Tehdy Pýcha vece: Vítaj, sestra milá, se všemi jinými sestrami, co jest potřebí tobě, chci ráda majíc sestry tyto naše milé. To slyšeti, co jest koli tobě potřebného a bude li cožkoli takového a jistého nám všem škodného, chciť ráda raditi, pomoci, což najdál budu moci, pokadž rozuměti mohu. Protož posaď se a odpočiň a oddechnúc práv bez strachu, což jest na mysli nebojéci se žádného. Neb sme tuto vše svoji. A kdež sú svoji, jest snadné mluviti a jednati, neb se prorady nebojíme. I posadily se pořádně, jakož jest světským lidem obyčej v radě se posaditi. Najprvé seděla Pýcha, jakožto najstarší a najvzácnější, podlé ní Hněv, potom Závist, podlé ní Nenávist, potom Lakomství, podlé ní Lakota, potom Lenost. A Lež posadily proti sobě, postavivše jí stolici kobercem přikrytou, aby svú příhodu mohla svobodně vypraviti bez překážky, aby ode všech sestr slyšána mohla býti.

Tuto Lež sedícím sestrám oznamuje, co jest ji potkalo, a kterak jest povolána před Ducha svatého a z čeho Pravda ji pohnala a žaluje.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).