vlk na řád nosil, to vše na vruby a na roky dával a věřil. A když s ním o to čáp mluvil řka: Proč jim věříš? Vlk řekl, nedbaj, toť jsou mí jistí, vímť já, kterak svého dobýti. Ale čáp vždy nechtěl jest než za hotové a maje měšec na hrdle kladl jest do něho. A když jest víno vydáno i učinili sou počet mezi sebou tak, že hotových byla práva polovice a na dluzích tolikéž polovice jako hotových. I vece čáp: Milý vlče, tys věřil, užívaj svého a já sem nechtěl, já též uživu hotových, na tom i přestali. Tehdy vlk šel jest k sedlákuom do vsi i upomínal jest je pěkně, aby jemu propité víno zaplatili a oni jemu hrdě odpovídali, že nemají nyní čím a že i nechtí. Vlk vece horlivě: Nedáte li nám budem svého dobývati. Sedláci se rozhněvavše, i počali vlka bíti a psy naň štváti tak, že sotva s duší jej pustí. Vlk utekl k lesu, slíbí, že víc ve vsi nechce perkrechtu sobě kupovati a že svého dobývati chce. A od té chvíle koně, krávy, svině, ovce, kozy i což muož jim, sedlákuom, béře i husy a svého dobývá i pánuom ve dvořích škodí, že od sedláků nechtěli jemu spravedlivého učiniti. A tak vlk tu nepřízeň proto má a škodu činí. Ale čáp zachoval se jest sedlákuom i podnes jemu přejí ve vsi býti a na stodolách svá hnízda má. Neb jest od nich hotové vzal i nemá s nimi oč zacházeti. Ale však jest též těch peněz nepožil, neb jest letěl přes jezero, maje měšec s penězi na hrdle. I utrhl se jest jemu měšec a upadl do močidla. Pro tu příčinu i podnes čáp chodí po močidle a jezeřích, hledaje měšce a když žábu najde, mní, že jest měšec, a když hada, mní, že opasek z měšce.
{Lakota rozpráví též o vlcích a o psích}textový orientátor Tehdy Lakota vece: Já vám povím směšnú také a tak jest jistě, že stalo se jest, že po té nepřízni mezi sedláky a vlkem, jakož povědíno jest, že psy srozuměvše, že sedláci jsou vini vlkuom. I vece, proč my s vlky válíme a pomáháme sedlákuom, vědúc, že vlci podobenství našeho jsú a muožem z jednoho pokolení býti, skrze to mnozí i hrdla i zdraví od nich stratíme, nečiňme toho víc, ale učiníme s vlky smlúvu a s jedné srokujíc se s nimi. A když se to stalo a jsou srokovaní i vypovědí ty všecky řeči mezi sebú, proč se vadí a proč jest to, aby konečně na se nečelili, že obojí z toho lepší bydlo mohú míti, což vlci zdáví bez překážky a po nich zůstane, že to psi snísti mohou bez domnění na se. A tak ty všecky kusy osáhše mezi sebú, listy a úmluvy sepsané učinili a sobě slíbili. I myslili komu by těch úmluv svěřiti mohli a měli, hledavše mnoho věrných věřitelův, nemohli žádného tak hodného k tomu najíti, jako kočku, neb ta v noci i ve dne vidí, jakož jest o jejím přirození v jedněch knihách psáno etc.cizojazyčný text I svěřili jí toho pokladu, aby toho věrně chovala a každé straně vydala, kteréž by toho potřeba byla, kočka učinivši to a přijavši na se. I slíbí bez porušení to schovati a o tom péči míti, a tak to vloží v jeden kout tajný, kdež by lidé nikoli toho dojíti nemohli, nadějíci se toho, že jest tím bezpečna naleť myš všetečná všecko ohledati chtíc i ve všech koutích shledávajíc, přihodí se k tomu a uhlédá v škulině listy a smlúvy ty. I chtíce je přečísti, naleť byli papírové a pečeti se selnuli, nemohúc písma viděti, i poče hrýzti, zda by do prostředka vjíti mohla, a tu smlúvu uhlédati a zvěděti. Potom po mnohém času sedláci počnú škody bráti, psi jako nemocní chodíc, nechtíc na vlky pomáhati. Sedláci tomu srozuměvše, honili psy preč od sebe, nechtíc jim jísti dávati, ale psi súc hladovití udeřili na vlky a tak je rozehnali. Vlci opravivše se, vece: Vidíte li, že jest jich mnoho, ale jsú rozličné barvy, jedni červení, druzí bílí, třetí černí a čtvrtí peřestí a tak rozličných barev a my sme všecko šeří. Protož majíc pravdu, poručíc se Pánu Bohu, udeřme na ně. I zdávili psů mnoho. Psi jsúc rozraženi a ztrativše jich drahně, želeli jsú náhlého skutku. I obeslali vlky z smlúvy napomínajíc. Vlci žádali, aby smlouva položena byla a čtena. Psi žádali kočky, aby ji přinesla, ale kočka nevědúc, co myš učinila, i přinese listy zkažené a písmo vytrhané.
