připisujíc, co jest lépe toli, co ty činíš, že ty člověka jako zblázníš, vytrhnúci jej a okřiknúc ze sna. Služ Bohu a on vztyče se, chce naplniti vůli tvú, ano jej sen trápí, ano ustalost překáží, vejde na modlitby, nebude věděti, co činiti má, pro překážku obtížení svého, toť tvá služba přinucovati, Bohu čest činiti. Zdá mi se, že lepší jest zřízení sestry mé Lenosti, aby dotuď člověk odpočíval, dokud by přirození dosti neučinil, nevyspal se, neodpočinul po práci, nepřijal chuti přirození svého. A potom jsa bedliv i střízev, Bohu čest a chválu činiti mohl. Neb i Kristus vida spící učedlníky své, řekl jest jim: „Spěte a odpočívajte.“ A nenutil jich nad přirození, jako ty nutiti chceš svými řečmi. Protož zpráva paní Láska, měla by, Její Milost, tebe prázna býti a s tebou se rokuov stání zbaviti.
{O Lakotě}textový orientátor Dotklas také paní Lakoty, sestry mé, posměšnými slovy, pravě kdo se obžéře, že se bude nadýmati, jí to k zlému přivodíc a že by z toho újma chvály Boží býti měla. K čemus ty přivedla sama jiné, že pro hlad David jest chleby posvátné, kterýchž neslušelo než samým kněžím jísti, a proti zákonu přinutilas jej. Ale Pán Ježíš na mnohých místech stolil jest, jakož to u Matúše apoštola a euvangelisty, u Šimona malomocného, u Zachea a Marty s Lazarem, na svadbě v Káně Galilejské. A nad to večeři sobě slavnou učiniti kázal. I by měl ten stav prázden býti rozkošných a skvostných jídel, křivda by mu se dála. Poněvadž Kristus to v světě dělal, maso jedl, víno pil, přirození své sílil, čím tyto řeči svú lepší Krista učiniti chceš. A skrze tvé přinucení a radu oněch sedm bratruov i s mateří, o nichž v knihách Machabejských psáno jest: „Nechtíc masa svinského jísti, smrt vzali jsú.“ Protož jsi mordéřka jich. I z práva paní Síla měla by tebe prázdna býti, poněvadž posilňovati nechceš žádného v přirození jeho, ale každému se velíš trápiti.
{O Lakomství}textový orientátor Dotklas také paní Lakomství, že by z ní všecko zlé přicházelo a skrze její Lakomství, že by svět zavržen byl. Na ně mluvíš, ale na se míníš. Neb ty, hledajíc toho, aby ve všem vládla, jedné žeť se proti vuoli stalo, a tebe lid poslúchati nechtěl na púšti, cos mnoho tisíc zmordovati dala, dcky kamenné prstem Božím psané ztlouci dopustilas, všecky věci sobě osobiti chtíc. Mnohé rány na krále židovské přepúštějíc. Na krále izrahelského z Samarie dopustilas převedení do cizích zavržených zemí a do Babylona. A oblúpení města jeruzalémského i chrámu Božího se všemi klinoty. A naposledy též město i s týmž chrámem od Tita a Vespeziana, kteréž v úzkosti sedí až podnes. A všecky sliby Boha mocného, kteréž lidu svému, jenž vyvolil, byl sliboval v zemi zaslíbené plniti a je ostaviti, jsi zrušila. Protož hodně paní Múdrost na tebe prázdna býti a tobě žádné podstaty nečiniti, nebo jsi v zlém lakomství nepokojná, volalas a žalovala, že jsem chotě tvého vzala a od tebe svedla, pokládajíc jej za svého. I bojím se, žes málo Písma čtla, paklis je čtla, ale málo jemu rozumíš, co neposlušným ženám od choťův svých se jest přiházelo, kteréž choťuom zpúru a hrdost ukazovaly. Zdali Písma nevíš, že Buoh z milosti své prvé rozplodil a zvelebil luono Agar dívky než Sáry. A ta, když doufala o sobě, a paní svú pohrzela, odstrčena jest chotě svého Abraama. Co Lie a Zelfie dívkám se od Jakoba přihodilo pro Rachel. Co Nikol, dceři Saulově, královně od Davida, když hrál a plesal před archú Boží a ona se tomu posmívala, odvržena jest od boku jeho. Co druhé ženě Davidově, kteráž s radou kněze Abiatara, Adoniáše, syna svého, na stolici královskú posadila. A jak Bersabé utěšena jest v Šalomúnovi, synu svém. Co od Asvera stalo se Vastě, královně, na jejíž místo Ester vzata a povýšena jest. Bych mnoho jiné zpurné a závistivé a naříkavé věci, jakož Tvá Milost jedna z nich býti můžeš, chtěla z jiných kronik a pokolení připomínati a vypravovati, mnoho by jich nalezeno býti mohlo. Ale že z toho zákona, z kteréhož se mnú mluvíš, odpovídám.
