kněz jě sě na ň přěd papežem žalovati DalJ. 49; muž, jenž sě přěd ženú súdí DalJ. 3; –
(ti) přěd těmi, ješto na púšti biechu, přědčiechu Otc. 126ᵃ; –
(v kostele) nám kněžie hrozé, mniší mnozí druh pře(d) druhem litbu tvoří Hod. 82ᵇ (litba = hrožení; –
nebudeš mieti bohóv cizích přede mnú (praeter…) ŠtítMus. 141ᵃ; –
krýti sě přěd kým, tajiti čso přěd kým … (za bývalý genit. odluky): jedovaté žížely krvjiechu sě přěd hromem Otc. 355ᵃ, t. 398ᵃ; přěd jeho obličejem nekrý sebe Lit. Sir. 22, 31; (Ježíš) kryl se před múdrými HomMak. 55ᵇ; i pokry sě přěd nimi EvVíd. Mat. 17, 2; súd jeho skryt jest před námi ŠtítBud. 139; nezatají přede mnú toho Lit. 2. Reg. 14, 18; ani ť móž tajno býti přěd tebú Modl. 38ᵃ; (milovníci světa) chtiec obranu mieti před nedostatky tohoto světa ŠtítBud. 151; –
přěde dnem smrti … (čas): přěde dnem smrti našie Modl. 69ᵃ; naposledy přěd skonáním tak sě stane t. 4ᵇ; kněz žehná přede křtem dietě Štít. uč. 115ᵇ: neroďte posuzovati přěd časem Otc. 38ᵃ; –
pad přěd jeho nohami Otc. 4ᵇ (pojetí kam? zaměněno pojetím kde?); toho pacholíka přěd ciesařem postavichu Pass. 374.
6. Přěd s instr. se opakuje; na př.: přěd těmi přěde všemi Pass. 376; přěde všěmi přěd svými volenci Pulk. 59ᵇ.
316. Přěs.
1. Je předložka prvotná, ač odvozená z per + zъ (jako vъ-zъ). V textech nejstarších je již -s; -z- udrželo se ve vokalizovaném přese, vyslovovaném přeze: přes to přeze všecko Kotsm. 28, přezeň BartD. 1, 27 (záhor.) a Us.
2. Pojí se s akkusativem.
Akkusativ s přěs vyslovuje, přes který předmět (kam?) děj se nese. Na př.: břísti přěs tu řěku Otc. 12ᵇ; skočiti přes příkop Us.; (rytíř) bude přěs nos jmíti ránu a druhú přěs zuby KlemK. 72–73 (pojetí kam? za pojetí kde?).
Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné, přenesené.
3. Některá rčení:
ktož přes děti své dědictvie jiným zapíše VšehK. 191ᵇ (s pominutím dětí); když zápisníků je několik, tehdy jednotlivý nemuož toho zápisu zavazovati přes ty druhé zápisníky t. 211ᵃ; –
a přes to, kto je stavu toho, i zdejšie cti neběhaj ŠtítMus. 45ᵇ; pakli po poledni (místo dopoledne) pohnán budeš, … přes to (t. přes pohnání) odpoviedati (na soudě) povinen nejsi t. 74ᵃ; –
přěs moc, přěs dluh … = nad moc, nad povinnost…: táhna přes moc ŠtítMus. 44ᵇ; jakž bych táhl přěs sílu lučišťe, tak by sě zlomilo Otc. 238ᵇ; (skutky), jež přěs dluh z dobré vuole činiti mohu Kruml. 400ᵇ; bieše přěs devadesát let věku svého Otc. 88ᵇ; přese dva měsíce GestaKl. 306;–
