po tmě Us. = ve tmě; –
po-hotově býti VšehK. 197ᵃ; –
věcí po kom (při kompt.; srov. § 190 č. 2 b po ňem věcšieho nenie AlxV. 356; kto mě viec ukojí po tobě Modl. 57ᵃ; –
po malém čěsě, po třech dnech … (čas): po malém časě AlxV. 94; abych tě po třech dnech nalezl Modl. 65ᵇ; léta po devieti set po dvú dcátú osmého DalJ. 30; a bych po tomto životě mohl … Modl. 14ᵃ; po ňemž (boji) bych odpočinul t. 15ᵇ; Neklan vsta po Křesomyslu DalJ. 17; jej po otciu knězem vzvolichu t. 25; – buoh věděl, kaký příklad dá tato panna všem manželóm … a po svém muži také i vdovám (po smrti mužově) Otc. 457ᵇ; – ktož přes děti své dědictvie po smrti své jiným zapíše VšehK. 191ᵇ (zapsání je před smrtí, ale platnost má míti až po smrti); – už je po něm Us. (nežije již); už je po všem Us.; – adverb. potom = po tom; –
po skývě chleba, po kroši … (podílnost): dal po skývě chleba a po kusu pečeně Ol. 2. Reg. 6, 19; sadím po kroši Hrad. 125ᵃ; když je čtiechu po čeledech per familias Ol. 1. Par. 5, 7; zsadichu sě v rozdiely po stu a po pětidcát Koř. Mark. 6, 40; (ovcě) jmajíce po dvém jehnec Ol. Cant. 4, 2; poslal je (Ježíš učenníky) po dvú binos EvVíd. Luk. 10, 1; kažte jim sésti po padesáti EvOl. 279ᵃ.
2. Bývá na pohled vloženo do spřeženiny. Na př.: ne-po-mnohých letech Circe s toho světa sjide Troj. 235ᵃ; sta (sě) jemu ne-po-sbožiú AlxV. 2117.
3. Opakuje se; na př.: po všěch po těch vlastech Otc. 117ᵃ; po všech po těch pokáních ChelčP. 225ᵇ; po tom po všem vnide stařec Vít. 106ᵇ; po těch po všech náleziech VšehJ. 423 (st.); co je po tom po všeckém BartD. 1, 190; po jejiej po všiej vóli Rúd. 2573; když ploviechom po Nylu po téj řěce Otc. 158ᵃ; otcové odešli po boziech po cizích Pror. Jer. 16, 11; když bylo po třech dnech po těch Pulk. 45ᵃ; do léta božieho po tisíci po stu a po dvadcěti a po třech k tomu t. 86ᵃ; blúdili po modlách po svých Ol. Ezech. 44, 10; páně Bernartovo dítě po sestře po jeho po mnišce z Králové Hradce Půh. 1, 289.
314. Pod.)
Je předložka prvotná. Pojí se s akkusativem a instrumentálem.
I. 1. Akkusativ s pod vyslovuje, pod který předmět směrem dolů (kam?) děj se nese, a zvláště pod jehož povrch se nese. Na př.:
Sázava pod klášter plove Hrad. 4ᵇ; sluncu (sě uda) pod zeḿu sníti AlxBM. 7, 19; pod hlavu kámen kladiechu Dal.; daj mé mysli utéci pod záclonu tvú křídlú Modl. 13ᵃ; vtočilo sě ostřie pod kóži t. 53ᵇ; plavec ponořil se pod vodu Us.
