bozích a ohyzdách, k hněvu zbudil ho. Obětovali jsú ďáblům a ne Bohu, bohům, jichž jsú neznali, noví a znova zamyšlení přišli sú, jimž se neklaněli otcové jich. Boha, jenž tě urodil, opustil si a zapomněls Boha, stvořitele svého. Vidělť jest Hospodin a k hněvu zbuzen jest, neb sú ho popudili synové jeho i drželi. I řekl jest: Skryji tvář svú od nich a znamenati budú najposlední věci jich. Neb národ převrácený jest a nevěrní synové. Oni sú mě popudili v tom, jenž nebyl Bůh a rozdráždili v marnostech svých. A já jich popudím v tom, jenž není lid a v pohanstvu bláznivém zdráždím je. Oheň zapálen jest v prchání mém a hořeti bude až do najvyžších míst pekla a sezřeť zemi s plodem jejím a základy hor spálí. Zberu na ně zlé a střely své doplním na nich. Stráveni budou hladem a zžerú je ptáci kúsáním přeukrutným, vypustí na ně zuby zvěři, kteráž ukrutně roztrhá, i hadův, jenž se plazí na zemi. Zevnitř ztráví je meč a vnitř strach, mládence spolu i panny, mláďátko s člověkem starým. I řekl jest: Kde sú, již shladím z lidí památku jich, ale pro hněv nepřátel prodlil sem, aby snad nepíchali nepřátelé jich. A neříkali: Ruka, ruka naše vysoká, ale ne Hospodin učinil jest toto všecko. Lid bez rady jest a bez múdrosti. Ó, by smyslili a srozuměli a na najposlednější věci patřili. Kterak jest honil jeden tisíc a dva honila deset tisícův? Zdali ne proto, že Bůh jich prodal je a Hospodin sevřel je. Neb není Bůh náš jako bůh jich a nepřátelé naši sú soudce. Z vinice sodomských víno jich a z předměstí Gomory jahódka vinná jich, jahódka s žlučí a hrozen najhořčejší žluč. Drakův víno jich a jed aspida k uzdravení nepodobní. Zdali to není děláno u mne a neznamenáno v pokladech mých? Má jest pomsta a já odplatím jim v čas, aby padla noha jich. Blízko jest den zatracení a pospíchají časové, aby byly. Súditi bude Hospodin lid svůj a nad sluhami svými smiluje se. Uzříť, že jest zemdlela ruka a zavření také zhynuli sú a ostatní ztráveni sú. I dějí: Kde sú bohové jich, v nichž měli naději, z jichžto obětí jedli tučnosti a pili sú víno obětné? Nech vstanú a pomohú vám a v nouzi vás obrání. Vizte, že já sám sem a že není jiného Boha kromě mne. Já zabíjím, já živiti káži, ztepu a já uzdravím a není, kdo by z ruky mé mohl vydříti. Zdvihnuť k nebi ruku svú a dím: Živ sem já navěky. Naostří li jako blesk meč svůj a pochýliť soud ruka má, navrátí pomstu nepřátelům mým a těm, kteříž mne nenávidí, odplatí. Opojím střely své krví a meč můj zetřeť těla s krve zbitých a z jetí obnažené hlavy nepřátel. Chvalte pohané lid jeho, neb krví svých sluh pomstí a pomstu odplatí na nepřáteli jich, smiluje se nad zemí lidu svého.“ Protož, Pane svatý, na tom přestávám, neb všecka vyrčení tvá svatá a pravá sú. Já po nich jíti chci a tak se zachovati a jich se držeti až na věky věkuov. Amen.