koſt 51, miloſt t., radoſt 48, mjrnoſt t., koſt t., maſt t., boleſt 51, záwiſt t., smrt t., nit t., pamět t., pečet t., obět t., rukowět t. atd.; způsobem novým: sýť gen. sýtě 55, smeť pl. dat. smetem lok. smetech 91, Kold.² (1702): geſtiť 10ᵃ, a naproti tomu ſwornoſt 3ᵃ, miloſt 14ᵇ, přjſnoſt 59ᵇ pečet 3ᵃ, pamět 56ᵃ, smrt 32ᵇ atd. Bílovský (Moravan) píše: maſť BílQ. 2, 168, obět BílD. 154, ſýť t. 51 atp., a vedle toho přjležitoſt BílA. 71 a j. Dolež. (1746) má paradigma: ctnoſt, ctnoſti (sic)..., ctnoſtmi Tomsa (Böhm. Sprachlehre 1782) str. 57 a 148–153: milost, radost, mast, čest, kořist, čtvrt, chut, laukot, labut, nit, obět, oprat, pamět, paut, pečet, perut, rtut, rukovět, řit, smrt, syt (das Netz) atd. Rulík (Sláva a výbornost jazyka českého 1792): dokonaloſt 8, gadrnoſt t., ſtjžnoſt 27 atd. Pelzel (Grundsätze der böhm. Grammatik 1798) str. 20: past, mast, vlast, část, lest, kost, radost, srst, čtvrt, smrt, łat, nit, chut, oprat, pamět, paut, obět, řit perut, pečet, rtut, łaukot atd.; s měkkým -ť uvozuje na str. 44 a 45: miloſť, koſť, maſť, smrť, huť, lať atd. s poznámkou „aber das ist mährisch“. Tham (Böhm. Gramm. 1801): ctnoſt, ctnoſtmi 38 (paradigma), pečet 39, pamět t., smrt t., obět t., nit t., paut t.; způsobem novým: choť 29. Týž (Neueste Methode 1811): ctnoſt atd. 40. NejedlýGr. (1804) ctnost 144, vlast t., nit t, čtvrt 145, paut t. atd.; niť je prý auf mährische Art 145. Dobrovský (Lehrgebäude 1809 str. 251, 2. vyd. 1819 str. 180): kost, milost, lest, čest, neřest, hrst, čtvrt, nit, obět, pečet, paut, rukovět, smrt; způsobem novým: pasť, masť, čásť, plsť, prsť, labuť, lať, nať, rtuť. Šmitt. (Gram. Česká 1816): kost 23, milost t., žalost t., nit t., pamět t., pečet t., smet t.; způsobem novým: choť 23, chuť t., řiť t., rtuť t. Palacký (v ČČMus., když byl redaktorem jeho, v článcích vlastních 1834): velikost 67, hojnost t., lidnatost 69, tvářnost 307, ohyzdnost 311, příbuznost 315, smrt 315 atd. Týž (v Dějinách): rozmanitost 1, 1, 6; samobytnost t. 10; chudost t. 123 atd.; žalost 2², 2, 257; smrt t. 5 atd.; mravnost 3, 2, 353; věrnost t. 354, svátostmi t 366 atd.; velmi zřídka způsobem novým: česť 4, 1 (r. 1857) 383, žádosť t. 384. Šafařík (v Starožitnostech I. 1837) § 1: nezběhlost, nepovědomost, osuhlost, uzlovatost, nedostatečnost, náklonnost atd. Jungmannův Slovník (1835–39): ctnost, a tak vždy -ost, zřídka vedle toho i -osť („kost et kosť“, „ost et melius ost“); část, mast i masť, čest, bolest, kořist, nenávist, závist i závisť, plst i plsť, plt i plť, prsť, rtut i rtuť, chut i chuť, lat i lať (lat gen. lati, lať gen. latě), nať, nit atd.
Dokladů, které sem patří, je počet nesčíslný a zde podána jich jenom skrovná ukázka. Jiné některé uvedeny byly nahoře jako doklady k jednotlivým pádům sklonění host, kost. Vyplývá z nich – tuto podaných i všech ostatních – popis a výklad následující:
1) Substantiva kmene -tь mají v tvarech sem patřících v češtině -t tvrdé: sing. nom. akk. host, kost, du. dat. instr. hostma, kostma, plur.
