zed i zeď; zeď Rosa 9, t. 88, Dobr.² 60 a 180, Nejedlý3 76 (prý moravské), TomP. 1, 16, t. 2, 8 a j. – Gen. se zdy AlxH. 8, 18. – Du. dat. instr. mezi zedma Pror. Jer. 39, 4, t. Isa. 22, 11. – Plur. nom. akk. zdy jerusalemské ŽWittb. 50, 20, hrad zdy tvrdé jmejieše DalC. 38, všecky zdi Háj. 105ᵇ, zdi městské Br. Jer. 39, 2, vystavějí zdi tvé t. Isa. 60, 10, zdi rozvalené KolEE. 405ᵇ (1691). – Dat. zdem KolA. 1511, ke zdem Háj. 166ᵇ, t. 191ᵃ, proti zdem Br. Ezech. 26, 9, zdem městským KolŘ. 55ᵇ (1677), zdem Rosa 88, ke zdem Pal. 3, 2, 393, k novým zdem TomP. 1, 6, ke zdem t. 4, 452. – Lok. na zdech ŽWittb. 54, 11, we zdech Pror. Isa. 56, 5, Ol. Lev. 25, 29, na zdech Háj. 446ᵃ a j., Br. Jer. 51, 12 a j., po zdech Br. Joel 2, 9, při zdech t. Jer. 2, 15, zdech Rosa 88, na zdech KolŘ 55ᵇ (1677), ve zdech Pal. 4, 2, 511. – Instr. zedmy převysokými Ol. Deut. 3, 5, Lit. tamt., Hlah. tamt., mezi zedmi Comest. 156ᵃ, město ohrazené zedmy Mand. 44ᵇ, mezi zdmi Ben. 2. Par. 14, 7, vrchy obdělány zdmi Pref. 7, pevnými zdmi Háj. 59ᵇ, mezi zdmi Br. Isa. 22, 11 a j., zdmi KolČČ. 171ᵇ (1552), zdmi ohražen Pal. 3, 2, 393. – Podle (dušě: ke zděm Pal. 4, 1, 172, TomP. 1, 16, na zdiech Baw. 200, na zděch Pal. 4, 1, 172, zdiemy Mand. 66ᵇ, zděmi Beck. 1, 211 a j. Tomsa píše 57: im gemeinen Leben hört man gemeiniglich zed für zed, im Nom. plur. zdě für zdi, allein gute Schriftsteller ziehen immer zed, zdi vor; to platí také o usu nynějším, mimo ustálený nom. akk. zeď.
žalud, želud, masc., je stsl. želądь gen. -i: v č. je to dochováno v dial. žaluď g. -i BartD. 162 (val.) a slc., ostatně je žalud gen. -u atd. Stč. pl. nom. akk. psané zeludy Hrad. 4ᵇ Pulk. 2ᵃ a j. mohlo by ovšem býti také -di.
žrd, nč. žerď, fem., stsl. žrъdь. Na př. syrd AlxB. 8, 8, zrd Rozk. 1085, zzrd Ol. Sir. 27, 2, vysoká zerd Mand. 72ᵃ, žerď Dobr.² 60; učiníš zzrdy vectes Ol. Ex. 25, 13, t. 25, 28; na zzrdech Ol. 1. Par. 15, 15, na zerḋech BiblD, ib.; ſ zzrdmy Ol. Ex. 35, 11, t. 2. Par. 5, 8. Podle dušě: na dlauhých žerdjch Vel. Jg. Jiná odchylka jest v du. dat. instr. dwiema zerdoma OpMus. 85ᵇ, srov. du. dat. instr. -oma ve vz. dušě a ryba. Drží se jen v jaz. spis., žerď gen. -i.
-tь.
341. V češtině t- od následujícího -ь z pravidla se neměkčí, ani od -c, které z -ь vzniká, srov. I. str. 386 sl.; podle toho jest tedy na př. sg. nom. akk. kost z kostь, du. dat. instr. kostma z kostьma, pl. instr. kostmi z kostьmъ, pl. dat. kostem z kostьmъ, lok. kostech z kostьchъ atd.
V pádech, kde po t- následovalo -i, nebo dvojhláska praejotovaná, zejména ⁱú v sg. instr. a du. gen. lok., měnilo se t- v ť-, srov. I. str. 385 sl., a také kde byl analogický novotvar s -ě, bylo ovšem měkké ť; na př.
