jsem počat ecce ŽWittb. 50, 7 a j., owa Kat. 80, t. 192, pop owa neučini hlúpě Levšt. 105ᵇ atd.; spojeno se zájmenem se, skleslým v týž význam, se-ova: Se owa robotnice božie ecce EvSeitst. Luk. 1, 38, Seowa počneš syna t. 1, 31, Seowa šli anjela t. Mat. 11, 10, Syeowa král přišel t. 21, 5 a j.
Stsl. vьsêkъ, vьsakъ má gen. -kogo atd. České adjektivum zajmenné však, -a, -o tvaru podobného nemá, skloňování jeho v. v § 251.
Stsl. drugъ mívá někdy tvar zájmenný, a podle toho mohl by takovým býti také sg. gen. druhoho, druhoho pústenníka Otc. 162ᵃ; ale spíše je to omyl pisecký.
Dialekticky praví se: na vysokom stromě Šemb. 23 (u Beneš.), v druhom domě atp.; místo -ém, novotvary podle sklonění zájmenného.
B. Skloňování zájmen bezrodých☼).
429. Zájmena bezrodá jsou zájmena osoby (grammatické) první a druhé, já, ty atd., a zvratné sě atd. Skloňování jejich vyvíjí se velmi rozmanitě a shody mezi parallelními tvary jednotlivých větví jazykův indoevropskýeh je tu tedy méně, nežli kde jinde v tvarosloví. V následujícím výkladu přestáváme na vysvětlení toho, čeho je třeba pro nejstarší tvary slovanské, a ovšem pokud to je mluvnicí srovnávací nalezeno.
Pádové přípony jeví se dosti zřetelně jenom v pádech některých, zejména: -ju v du. gen. lok. psl. a stsl. naju, vaju; -ma v du. dat. instr. nama, vama; -ns v plur. akk. (nom.) ny, vy (-y z býv. -o-ns); -sъ pův. -som v pl. gen. nasъ, vasъ z nas-sъ, vas-sъ; -mъ v pl. dat. namъ, vamъ; -sъ pův. -sŭ, v pl. lok. nasъ, vasъ z nas-sъ, vas-sъ; -mi v pl. instr. nami, vami. Někdy je přípona bývalá obměněna analogií; na př. v sg. dat. byla koncovka pův. -bhei̭, srov. stprus. tebbei, sebbei Brugm. II, 802, 807 a 817, za to čekáme slov. -bi, ale jest -bê, tebê, sebê.
Z kmenů, jež srovnávací mluvnice pro tato zájmena nalézá, vyskytují se v slovanštině tyto:
pro zájm. 1. os. jedn. kmen pův. eģh-, obsažený v sg. nom. jazъ; – me-, mo-, v sg. akk. mę, dat. mi; – a men-, obměněné v mьn-, mъn- v sg. gen. mene, dat. lok. mьnê, instr. mъnoją;
pro zájm. 2. os. jedn. kmen tu zdlouž. tū, v sg. nom. ty; – teu̯e-, teu̯o-, se změnou pův. různoslabičného -eu̯- v slov. *-ov- a analogií v -eb- -ob-, viz doleji sg. gen. a instr.; – te-, to-, v sg. akk. tę a dat tebê, ti;
pro zájm. zvratné kmeny seu̯e-, se-, so- atd., vše jako při teu̯e- atd. v os. 2.;
