ňování až pozdě, v době historické. Starší a důležitější jsou rozdíly podle koncovky podobné jako byly právě vyloženy při o-kmenech, a proto rozeznáváme také zde kmeny -a tvrdé, na př. ryba-, vladyka-, a měkké, a to kmeny -ja, na př. duša-, panoša-, a kmeny -ьja, na př. panьja·, sądьja-.
Stejným způsobem dělí se také adjektiva kmene -o, -a: jsou tvrdá kmene -o pro masc. a neutr., a -a pro fem., na př. masc. dobr, fem. dobra, neutr. dobro, a měkká, a to dílem kmene -jo, -ja, na př. pěš, pěše, pěše, dílem -ьjo, -ьja, na př. boží, božie, božie.
Kmeny -ū, když přípona pádová se začíná samohláskou, mění -ū v -uṷ; na př. km. sṷekrū- sg. nom. sṷekrū-s gen. sṷekruṷ-es atd. V slovanštině jest pak -uṷ- změněno v -ъv-, gen. svekrъve atd., proti nom. svekry. Analogií vniklo -ъv- také do těch pádů, kde by měla býti střídnice za -ū-, a kmeny tyto končí se pak veskrze v -ъv; proto bývají také pokládány za kmeny souhláskové, zakončené souhláskou -v.
Některé kmeny mají v různých pádech rozdílné stupně (kmenostup), zvláště v koncovce kmenové. Na př. v sg. vok. chlape a pl. dat. chlapó-m stsl. chlapo-mъ je stupňování e-o jako v teku-tok, srov. I. str. 68 a násl.; v sg. nom. stsl. synъ z pův. sūnus a pl. nom. synove z pův. sūneṷes je stupňování u-eṷ jako v ἓφvγοv-φεύγω, srov. I. str. 73 sl.; atd. Také při kmenech -jo, -ja, = -i̭o, -i̭ē, jsou některé zvláštnosti, které tím se vysvětlují, že k -i̭o, -i̭ē byly stupně nižší -i, - ī; o tom je řeč na svých místech doleji v § 7 a násl.
Někdy vyskytují se v různých pádech kmeny rozdílné kvality. Na př. stsl. desętь, je substantivum kmene -ĭ, ale jeho sg. lok. na-desęte č. ná-dcěte, du. gen. lok. desętu č. -dcátú, pl. nom. četyri-desęte, gen. desętь, č. -desát jsou kmene souhláskového; č. zeměnín jest substantivum kmene -o, ale jeho pl. nom. zeměné a gen. zeḿan jsou kmene souhláskového; participia stsl. nesъ č. nes atp. jsou kmene -s, nesъs- atd., ale jejich sg. gen. nesъša dat. nesъšu atd., fem. nesъšę, nesъši atd. jsou kmene -jo, -ja, nesъšo-, nesъša-, = nes-ъs-jo-, nes-ъs-ja-; rovněž tak jsou kompt. stsl. chuždьj n. chuždij č. chuzí atp. kmene -s, chud-jьs- atd., a jejich gen. chuždьša stč. chuzšě, fem. chuždьšę atd. kmene -jo, -ja, chudjьšo-, chudjьša-; a taktéž jsou participia stsl. nesy, trъpę č. (nesa), trpě atp. kmene -t, nesąt-, tьrpęt-, a jejich gen. nesąšta, trpęšta, f. nesąštę, trъpęštę atd. kmene -jo. -ja.
Pády a pádové přípony tohoto skloňování.
6. Jde tu o výklad těch tvarů pádových, které z doby a fase původní v slovanštině a češtině se obrážejí nebo v slovanštině vůbec jako
