nynějších (Tomka a j., na př. pověst TomP. 1, 5, přednost t. 9, poplatnost t. atd.).
Odchylky odtud jsou nejpatrnější při substantivech kmene -stь a vyskytují se nejprvé u Čelakovského. Ten píše v Čel. 1830: volnost 14, radost 33, mladost 38, truchlost 63, blaženost 67, věčnost t., bělost 134, bolest 63 atd., valnou většinou a pravidelně -st; ale odchylkou také -sť: radosť 85, mladosť t. Odchylka tato je v českém jazyku spisovném novotou. Čelakovský ovšem domníval se, že -sť je způsob náležitý a starý (touž domněnku měli také jiní, zejména též Šafařík, Počátky 1845 str. 41 a j.) a že by bylo radno, k němu „pomalu se vraceti“, vyslovuje to na str 152 svého Čtení. Nevracel se však k němu dlouho nikdo. Pokud mi povědomo, je Čelakovského Čtení (vyd. v Praze 1853) první a do let nedávných jediný spis, který má -sť pravidlem, na př. hned na první stránce: starobylosť, velikosť, rozsáhlosť, nestejnosť atd. Čelakovského následovali pak někteří jiní. Erben sám psal nestejně, někdy -sť, na př. v předmluvě ke ŠtítE. (1852) učenosť str. 111, nelibosť XIV, nenávisť t.‚ někdy -st, na př. v předmluvě k HusE. I (1867) důležitost, přednost; ale vydávaje texty staré transkriboval *) v nich z pravidla -sť, na př. hrdosť ŠtítE. (1852) 2, velebnosť t. 25, libosť t. 126 atd., radosť Kat. (1860) v. 133, žádosť t. v. 134 atd., a rovněž tak v RhasE. (1864), HusE. (1867), SalE. (1867). Pokrok značnější učinila novota -sť v češtině spisovné před několika lety, když se do mluvnice školní přijalo mylné pravidlo, že prý jsou to tvary náležité; ale již se od toho zase upouští, správný usus starší nebyl tím nikterak otřesen. –
Charakteristické koncovky sklonění ĭ-kmenového, sg. nom. akk. kost, gen. kosti, pl. nom. akk. kosti, dat. kostem, lok. kostech, instr. kostmi atp., zachovaly se u těchto substantiv jako pravidlo dosud platné, a zachovalo se zde sklonění ĭ-kmenové vůbec měrou největší, totiž měrou větší, než u kterých ĭ kmenů jiných; ale ovšem i zde vyskytují se některé novotvary.
342. Některá jednotlivá substantiva kmene -tь:
ctnost v. čstnost.
část v. čiest.
čeľust, fem., stsl. čeljustь. Na př. czeluſt Nom. 67ᵃ, čelist Dobr.² 40; z cželiſti Ben. Súdc. 15, 19; czeliuſti lvové molas ŽKlem. 57, 7, otieral jsem cželiſti Ben. Job. 29, 17; w czzeliſtech Ol. Súdc. 14, 8; czielyſtmy Otc. 405ᵇ. Podle dušě: tvým czieliſtiem faucibus Ol. Prov. 3, 22. Nč. čelist gen. -i atd.
*) Podobně transkribovali texty staročeské také jiní (sám jsem se též některý čas k té transkripci klonil); ovšem neprávem. Mimochodem buď zde připomenuto, že touto transkripcí vzniklo také jest = est, slovo nikdy nebývalé, a že totéž slovo přijali i někteří spisovatelé nč. – existuje něco jako styl poznámka pod čarou?
