B. Sklonění o-kmenů středních.
I. Vzor město.
79. Sem patří všecky střední o-kmeny s koncovkou tvrdou. Kmen substantiva vzorového je město-. Skloňování jest toto:
sing. nom. akk. vok. město,
gen. města; -u
dat. městu; -ovi
lok. městě, -u
instr. městem; -om; –
du. nom. akk. vok. městě
gen. lok. městú
dat. instr. městoma; –
plur. nom. akk. vok. města
gen. měst; -óv, -í
dat. městóm, -uom, -ům; -ám
lok. městiech, -ích; -ech, -och, -ách
instr. městy; -mi, -ami.
Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.
80. Sing. nom. akk. vok. město, jedno miezzto Pil. a atd., pravidelně. Odchylkou vyskytuje se však také koncovka -e, a to v nář. rožnovském: plese místo pleso (jezero), prose m. proso BartD. 68; v nářečí tom říká se vajce a také vajco (analogií podle město), okénce a také okénco atd., přidělány tedy naopak také k nom. pleso, proso tvary parallelní plese, prose.
81. Sing. gen. města. Na př. z eelamĭczka svD. 11 atd. Zřídka -u, podle gen. dubu: lidé bez cziſlu sú jako piesek mořský innumerabiles Lit. 3. Reg. 4, 20, (lid) jako piesek morski bez czíſlu t. 2. Reg. 17, 11, (cierkev) nezaviera lonu milosrdného navracujícím sě Hilar. 28ᵃ, Jakuba z Hradiſſtku KolČČ. 268ᵇ (1557).
82. Sing. dat. městu. Koncovku -ovi, podle o-kmenů mužských, má subst. jmiecko onomax, myeczkowy svému PulkR. 187ᵃ, v. doleji § 96. Jiný příklad jest ghowi Comest. 186ᵃ.
83. Sing. lok. městě; -u.
1. Koncovka vlastní jest -ě, psl. -ê. Souhlásky kmenové jsou před ní náležité změněny, na př. oko- v ocě, vojsko- u vojščě, jho- ve jzě, rúcho- v rúšě, věno- u věňě atd. Plné -ě drží se dílem dosud, na př. v židovstvě,
