Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<560561562563564565566567568>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

nelišil od sklonění složeného vz. pěší, zůstal ovšem nezměněn, na př. sg. nom. akk. neutr. božie (z božьje) vedle pěšie (z pêše-je); v pádech však, kde vzor pěší má koncovky jiné, odstoupila adjektiva vzoru boží od svého skloňování jmenného a přijala koncovky ze vz. pěší, na př. sg. gen. masc. neutr. božieho podle pěšieho atd. Tím, totiž opuštěním charakteristických tvarů jmenných vz. boží a nahrazením jich novotvary podle sklonění složeného, dosažena je stejnost ve skloňování boží a pěší, a stejnost ta jest již v historické době stč. K tomu pak přistoupila ještě změna v povědomí mluvících: tvary adj. boží, jež shodujíce se v koncovkách se vz. pěší zachovány jsou z bývalého skloňování jmenného, pojímají se za tvary podle vz. pěší. A úhrnný výsledek toho všeho jest, že adjektiva kmene -ьjo, -ьja mají sklonění na pohled složené podle vz pěší. Srov. §§ 293 294.

Přídavek

o skloňování jmen cizích).

Jména cizí v češtině dílem se skloňují, dílem se neskloňují. Byla o tom opětně řeč ve výkladech předcházejících, na př. v §§ 47, 78, 149, 214 a j.; zde má býti podán souvislý přehled celku.

Jména cizí skloňovaná řídí se dílem některým ze vzorů jmenných kmene -o neb -a, t. j. vzory mužsk. chlap, oráč, Juří, střed. město, moře, znamenie a žensk. ryba, dušě, paní, mužsk. vládyka, panošě a co k tomu dále patří, dílem vzorem dobrý nebo pěší.

Ke kterému z těchto vzorů slovo cizí se přidružiti má, o tom rozhoduje jeho rod a koncovka.

Rodu je slovo přejaté v češtině obyčejně téhož, jehož je v jazyku svém; ale jsou také odchylky, jest na př. firmament masc. za lat. neutr., nebe ſwoy firmament tak stěží Vít. 11ᵇ, a rovněž tak masc. element, instrument, experiment, barometr, thermometr atp., někdy je také masc. fakt, fem. recepta atd., srov. § 475. 2. Slovům přejatým, která v jazyku svém rodu grammatického nemají (nejsouce jména, nýbrž slova druhu jiného, nebo pocházejíce z jazyků, ve kterých rodu gramm, není), anebo takovým, kde nám rodu snadno poznati nelze, dává se zvykem rod ten, který se hodí ke koncovce; na př. Peking, omnibus, recepiss berou se za jména rodu mužského, Aleppo, Jericho, Borneo, Chicago, kakao, Mentone, Jenikale, thé, rorate, kyrieleison za jména rodu středního, káva, Mekka za jm. r. ženského atd.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).