atd. a nikdy při někto, něčso, ani při samém kto, čso. Jinou příčinu má dloužení jako na př. tén, tó han., čô slc., cuo, jehuo, jú m. ju atd., v. v §§ násl.
1. tъ, ten; tý.
381. Kmen zájmena tъ, ten jest to- masc. neutr., ta- fem.
Sign.nom. (akk.) masc. t, tet, ten.
Tvar t-, ze staršího tъ, zachoval se jen ve výraze ve-t-čas = v ten čas: wetczas já káži svým andělóm Pass. 295, wetczas ukáži jež vědě Pass. 296, wettczas sv. Pavel i sv. Petr vešla sta Pass. 307, vendeš wetczaſſ v nebeské sieni ML. 21ᵇ, wetczas budu nekázán Hrad. 125ᵇ. V témž výraze splývá pak t-č v č a za ve-t-čas bývá večas: jako sem weezas napověděl Štít. uč. 14ᵇ, jiskry jako v plameni lécí weezas vzhóru jdúc weezas dolóv Štít. uč. 154ᵃ, písmo a posli boží hledají nás probuditi weezas povlovně řečí milostivú weezas hroznů Štít. ř. 96ᵇ, weezas Pass. 114, (jako kněžie) veczás činie HusPost. 96ᵃ večás t. 98ᵃ, vecżás t. 111ᵇ, wecżas modo Ol. 4. Reg. 5, 22, weczzas in praesenti t. 5, 26, neb wecas slyšie Koř. Skutk. 21, 22.
tet vzniklo ze zdvojeniny tъ-tъ, a vyskýtá se jen v několika dokladech starých: tet angelic Připiš. Svatojiř., tet (t. císař) j'ho chtě mučiti ApŠ. 4, tet původ Rožmb. 29, zamešká-li sě tet Rožmb. 25, w tet div Dět. Jež. 2ᵃ, tet mladecz t. 3ᵇ, nad mě mistr tet vžda je (nikoli: vzdaje) t. 4ᵃ, tet boj t. 5ᵃ, pro tet skutek t., smysl tet t. mistr tet t. 8ᵇ.
Pravidlem jest již v době nejstarší ten, z býv. tъnъ; na př. ten div Pil. c atd., dosud v usu spis. i ob. V EvZimn. čte se tén: teen vecě jemu 24; sotva zdloužení důrazem, pro nějž tu není příčiny, a spíše obyčejná odchylka, jakých vzhledem ke kvantitě v EvZimn. dosti mnoho jest.
Dial.: laš. tyn BartD. 103, změnou hláskovou, srov. I. str. 149; slc. ťen, ťem, se změkčeným t, spolu vedle tvrdého ten Duš. 417.
Neutr. to, stč. i nč. Dial. tó han., te slez. Duš. 417.
Fem. nom. ta, stč. i nč.. V stč. tăygmu (Pilátovi) žádost na mysl spade t. j. tá-j'mu Jid. 76 je zdloužení od následujícího -j. Dial. tá: taa summa KolČČ. 210 (1554), Táto bylina Háj. herb. 169ᵇ, tá Duš. 417 (mor., han., slc.), tá, táto Btch. 446 (dbeč.), táte BartD. 24 (zlin., = tato). – Akk. tu, tu rsiechz Pil. c atd., dosud v usu spis. i ob. Dial. tú, tau, tou: na touto žalobu Šemb. 98 (podkrk.), znamenal tau veselost BílC. 30, v tú stranu Duš. 418 (mor.), tú BartD. 24 (zlin.), t. 73 (val.), tú veselú pieseň Duš. 418 (slc.); – han. to, tó: na toto žalobo Šemb. 101 (u Jevíčka), na túto žalobo t. (u Zábřeha), sleš tó pěsničko Duš. 418.
Sing. gen. (akk.) masc. neutr.:
toho, na př. z toho veselé Pil. d atd., dosud v usu spis. I ob.; – tuhu,
