instr. hostmi, kostmi; – t je v těchto tvarech novota, která teprve časem vzniká, a to tím, jak již bylo pověděno nahoře, že ť z pádů jiných, kde jest oprávněno, přejímá se také do sing. nom. akk. a plur. instr. (dat. instr. dvojný, do něhož by také byla mohla vniknouti, byl mezitím vyhynul).
2) Novota ť šíří se tu nestejně, a nestejnost vidí se jednak v různých nářečích, jednak v různých druzích substantiv těchto.
a) V nářečích proniklo ť někde více méně úplně, jinde pak jen částečně a jen v jistých případech.
Více méně úplně proniklo ť v češtině východní (na Slovensku, v Moravě – mimo nářečí lhotecké, kde je vůbec tvrdé t, d, n místo ť, ď, ň – a ve Slezsku), v Čechách pak na Chodsku, Zbirožsku a v Krkonoších. O slovenštině je to dosvědčeno již mluvnicí Bernolákovou (Gramm. slav. 1790): kosť 275, milosť t., žádosť t., ctnosť 37, bolesť 275, česť t., smrť 24 atd. Pro nářečí moravská jsou starší doklady některé (pro -ť, vedle -t) v Galašově Muse Moravské (1813) a Fryčajově Orthografii moravskoslovanské řeči (1820), pro moravská a slezská v Bartošově Dialektologii, v Btch. 268 a chrom. 273. V nářečí chodském je -ť všude mimo host, zet, pout, nit chod. 46; ve zbirožském: radosť, bolesť atd. Šemb. 22; v krkonošském: radosť, kosť atd. tamt. 32.
Naproti tomu jen částečně a jen v jistých případech proniklo a ujalo se ť v češtině ostatní, a spolu také v jazyku spisovném doby nedávno minulé (Palackého a j.) a starších spisovatelů nynějších (Tomka a j.).
b) V této češtině ostatní a spisovné vyskytují se tedy t a ť vedle sebe, na př. kost a lať, a bývá tu v jistých druzích těchto substantiv t a v jiných případech ť. Vidí se totiž:
že novota -ť ujala se všeobecně tam, kde bylo stejně znící ale jiného významu slovo s -t; sem patří nejstarší z dosud známých dokladů s -ť, nahoře položené prſṫ z OtcB. 150ᵇ, prsť humus pro rozdíl od prst digitus; – dále podobá se:
že novota -ť proniká a ujímá se zvláště v těch substantivech, která od svých náležitých vzorů host a kost se odchylují a podle oráč a dušě se skloňují;
substantiva kmene -stь mají těchto odchylek celkem málo, proto zachovalo se v nich náležité t veskrze, na př. kost, kostmi atd.:
substantiva ostatní víc a více přecházejí pod vzory oráč a duše, a proto jest u nich novota -ť hojnější a šíří se víc a více, na př. zeť podle gen. zetě, lať podle gen. latě, hať a haťmi podle pl. nom. akk. hatě, chut gen. chuti a chuť podle gen. chutě, pout gen. pouti a pouť podle gen. poutě atd.
V této míře bylo v tvarech sem patřících t a ť také v jazyku spisovném doby nedávno minulé (Palackého a j.) a starších spisovatelů nynějších
