velryb stč., na př. nom. akk. welryb Pror. Dan. 3, 79, jej sehltí propastný welryb Štít. ř. 215ᵃ, i stvoři buoh welryb Comest. 5ᵇ, velryb Vel. Jg., welryb jej požřel Har. 1, 119, gen. akk. zabiem welryba Pror. Isa. 27, 1, v břišě welryba ceti Koř. Mat. 12, 40, vzbuditi velryba Br. Job. 3, 8, dat. Jonáš otjat byl welrybowy Alb. 59ᵇ, plur. welribowe ŽKlem. Puer. 79, ŽWittb. tamt., welrybow velikých Mill. 118ᵃ; nč. je za to velryba.
zad, záda v. v § 96.
zdrávas, spřežka vzniklá ze zdráva jsi, vzata za appellativum a skloňována: gen. zdrávasu, plur. dva zdrávasy Us.
žezl, stsl. žezlъ virga, baculus, bylo také v stč., na př. zezl tvój ŽKlem. 22, 4 a ŽKap. t., zlatý zzezl Kruml. 48ᵇ, nach a zzezl jemu dávali t., zlatý žezl Kladr. Est. 15, 15;– vedle toho neutr. žezlo, zzezlo sceptrum Pror. Isa. 9, 4.
žleb-, žlab-, na př. Suchý Žleb jm. míst. (u Blanska na Mor.), po mrzutém zlebu Štít. ř. 136ᵃ, po smrdutých zlebyech Štít. uč. 156ᵇ, po shnilých zlebyech t. 158ᵇ,– žlab Us., z toho žlabu Mill. 17ᵇ, po lidských žlabech Koll. Jg.;– není to přehláska a-e, nýbrž žleb- stsl. žlêb- změněno ve žlab, srov. I. str. 205.
2. Vzor oráč, meč, kóň.
51. Sem patří všecky mužské jo-kmeny. Kmen substantiva vzorového oráč jest oračo- přehlas. orače- atd. Skloněni jest toto: sing. nom. oráč, meč
vok. oráču, meču, -iu, -i; otče, kněže
akk. oráč, kóň, meč; -a, -ě, -e
gen. oráča, koňa, meča, -ě, -e; -u
dat. oráču, meču, -iu, -i; -ovi, -ěvi
lok. oráči, meči; -u, -iu, -i; -ovi, -ěvi
instr. oráčem, mečem; -om;–
du. n. a. v. oráča, meča, -ě, -e
gen. lok. oráčú, mečú, -iú, -í
dat. instr. oráčoma, mečoma, -ěma, -ema;–
plur. nom. vok. oráči, koni, meči; -ové; -ě; -ie, -é
akk. oráčě, mečě, -e
gen. oráč, meč; -óv, -uov, -ův, -iev, -ív; -í
lok. oráčích, mečích; -iech, -éch, -ech, -och, -ách
instr. oráči, meči; -mi, -ěmi, -ami.
Kromě koncovek zde zaznamenaných jsou ještě některé jiné jejich obměny hláskoslovné a zvláštnosti dialektické; o těch v. v §§ násl.
