1. Vzor dobr, dobra, dobro.
232. Sem patří jmenná adjektiva kmene tvrdého -o, -a. Kmen adjektiva vzorového jest masc. neutr. dobro-, fem. dobra-. Skloňování jest jako ve stejných vzorech substantivních, t. j. masc. dobr skloňuje se jako chlap a dub, fem. dobra jako ryba, neutr. dobro jako město.
Skupiny adjektiv, které tu rozeznáváme, jsou:
a) adjektiva přivlastňovací vzoru králóv, matčin, -a, -o;
b) číslovky druhové vzoru desater, -a, -o;
c) číslovky řadové vzoru desát, -a, -o;
d) adjektiva zájmenná vzoru však, -a, -o;
e) participia nesl, nesen, znám, -a, -o;
f) adjektiva ostatní vzoru tohoto.
a) Adjektiva přivlastňovací králóv, matčin, -a, -o atp.
233. Sem patří adjektiva přivlastňovací s koncovkami -óv, -ova, -ovo a -in, -ina, -ino. Kdy bývá koncovka ona a kdy tato, vykládá se v kmenosloví; zde jde o skloňování těchto jmen. Vedle tvarů jmenných jsou tu i tvary podle sklonění složeného, v některých pádech – zejména v sg. instr. masc. neutr., du. dat. instr. a plur. gen., dat., lok. a instr. – většinou a pravidlem, v jiných odchylkou více méně hojnou. Časem tvarů jmenných ubývá a složené vstupují na jejich místa. Nynější usus spisovný zachovává tvary jmenné mimo sg. instr. masc. neutr. a plur. gen., dat., lok. a instr.; v nářečích obecných pak jsou tvaru jmenného většinou jen nominativy sg. a pl., dílem též akkusativy.
234. Sing. nom. (akk. vok.) masc. -óv, -uov, -ův, a –in. Na př. syn Herodow Krist. 38ᵇ, teſarzuow syn Comest. 232ᵇ, kralewa ženima Hrad. 51ᵃ, dušě yonathowa Ol. 1. Reg. 18, 1, pannyn syn DětJež. 1ᵇ, duom gynoſſyn Ol. Súdc. 18, 10, bratr wewodyn PulkR. 31ᵃ, otec wewodow t. 43ᵇ; atd.
Místo -uov, -ův bývá odsutím jen -uo, -ů, a za -ů psáno druhdy -ú neb –u. Na př. hlas Jakubuo Ben. Gen. 27, 22, Šimon kaſſparuo KolČČ. 31ᵃ (1550), duom Zukaluo t. 71ᵇ (1546), Marek wolegnijkuo t. 24ᵃ (1544); Marek wolegnijku t. 96ᵃ (1548), Mikuláš Peklu t. 137ᵃ (1551); pravnuk Koſſalů Háj. 56ᵇ, Sekerú syn t. 418ᵇ; syn Jakubů Br. Gen. 35, 23, słužebník Hoſpodjnů t. Deut. 34, 5, lid Hoſpodinú t. Ezech. 36, 20, dům Hazaelú t. Am. 1, 4 atd.
Někteří prý lišili a psali plur. gen. -ův a adjektivum přivlastňovací -ú; připomíná to Dolež. 52, ale sám tak nečiní.
Zřídka tu bývá tvar složený; na př. Vaněk Janowy KolČČ. 1ᵃ (1541), Davidový, Eviný Jandit 58, fem. Petrová Drach. 70.
Novočesky, podle usu nynějšího: masc. králův, matčin; dial. synov
