markrabijm VelKal. 202 a j., markrabijm lužickým t. 178, Filipem landkrabijm t. 202, s Vilémem lantkrabijm t. 98, s markrabím Albrechtem Pal. 4, 2, 173, t. 182, TomP. 7, 66, mezi Ludvíkem a markrabím Albrechtem TomP. 7, 62, s falcrabím rýnským t. 337;
du. gen. lok. -í: listy obú markraby Půh. I, 186 a 2, 252;–pro jiné pády du. nemám dokladu;
pl. nom. akk. vok. -ie: dokladu s koncovkou bezpečně dlouhou nemám; v dokladech následujících může se čisti dlouhé -ie i krátké -ě: zlá kniežata i zlé hrabye, vévody i zlé lankrabie, všichni cuzé otjímají Hrad. 106ᵃ, hrabye i jiní páni přisahali PulkR. 74ᵇ, hrabie a zemené JiřKap. 1, všěcky hrabye a zemany PulkR. 80ᵃ, všěcky markrabye dolóv jest sehnal t. 73ᵃ atd.; – hrabata Háj. 410ᵃ, Puch. 283ᵇ, Us.; –nom. vok. markrabové: lankrabové Vel. Jg., purkrabové a auředníci Břez. 6; – markrabí Us., srov. sg. gen. -ího Jg.;
pl. gen. -í: pánóv i hraby AlxH. 5, 23, kniežat a hraby němečských DalC. 44, hraby a pánóv PulkR. 72ᵃ, mnoho knížat a hrabij Háj. 187ᵃ; kniežat i markraby AlxH. 5, 22, sestra míšenských lankraby PulkR. 132ᵇ, purkrabí Chlád. 29; – hrabat: knížat i hrabat Háj. 189ᵃ, Us.; – mar krabóv atd.: purkrabův Břez. 19, Chlád. 29;
pl. dat. -iem, -ím: jakž hrabyem slušie AlxV. 1238, kniežatóm i hrabyem PulkR. 74ᵇ, purkrabiem i šafařóm Trist. 280, vám purkrabím Břez. 16, t. 19; – hrabatóm: hrabatuom Puch. 356ᵃ, hrabatum Háj. 220ᵃ, hrabatům Us.; – markrabóm atd.: všem purkrabom Lún. r. 1403.
pl. lok. -iech, -ích: o vývodách a hrabijch Hořek. 64ᵃ; – hrabatech Us.;
pl. instr. -iemi, bez dokladu bezpečného; v příkladech následujících může býti dlouhé -iemi i krátké -ěmi: mezi pány a hrabyemy PulkR. 31ᵃ, mezi markrabyemy a hrabyemy t. 102ᵇ; – hrabaty Us.; – markrabími atd.: s falckrabími Pal. 5, 2, 115, t. 171, s dvěma markrabími TomP. 6, 196.
Jmenné skloňování adjektiv kmene -o, -a.
231. Adjektiva – ve smyslu nejširším, t. j. všeliká jména, která tvarem rozlišují rod mužský, ženský a střední, buďtež původu a významu jakéhokoliv, tedy kromě adjektiv ve smyslu užším také všecka adjektivalia, totiž participia a příslušné číslovky i zájmena – jsou ve slovanštině skoro vesměs kmene -o (pro masc. a neutr.), -a (pro fem.). V češtině jest nepatrný zbytek adjektivních ŭ-kmenů, stč. z-cělu atp., v. § 305, jest adjektivní číslovka třie kmene -ĭ a čtyřie kmene dílem téhož a dílem souhláskového, v. § 349, a jsou některé tvary komparativu a participií -nt a -s kmene souhláskového; všecka ostatní adjektiva jsou kmene –o, -a.
