Počíná se hod slavný o narození našeho milého Spasitele každému věrnému křesťanu užitečný k jeho spasení
„Radujme se, veselme se všickni v pánu bohu, pamatujíc tento svatý den o narození našeho milého Jezukrista, ješto s bohem Otcem před věky vždy jest byl, slovo jeho u boha Otce bylo, tělesenstvie naše přijalo, aby tento, ješto v svém božství nikda tělesným okem opatřen nemohl býti, v dětinském se tělesenství světu ukázal.“ Jakožto prorok Jeremiáš píše a řka: „Potom na zemi viděn jest a s lidmi bytedlně obcházieše se.“ Protožť u veliké paměti tento den duostojen jest, jakož nám radí svatý Lev papež, řka: „Slušie všem zbožným křesťanóm srdečně k bohu zdechnúti kleknúc, děkovati z toho daru bohu a řkúc: Chvála tobě, náš hospodine, jenž se ráčil naroditi z svaté Mařie, čisté panny.“
O jeho svatém narození takto se píše, že v ty časy veliký mier a pokoj bieše tak, že césař Augustus beze všie přékazy mocně po všem světě panoval. A tak v svéj moci zámyslem kázal popsati koliko vlastí nebo měst, koliko hradóv, koliko vsí, koliko lidského pohlavie po všem světě bylo, tak aby každý, přída do města, kdež jest obýval césař, vládaři jeho peniez dada, poznánie učinil, žeť jest pod mocí římského césaře. A protož, že Jozef bieše od Davidova národu pošel, pojem Mariji, Matku boží, z Nazareta do Betléma jest s ní šel, nechtěl jest jie po sobě ostaviti, chtě vždy poctivě její strážce býti.
A když se k Betlému přibližováchu, jakožto praví mistr Bartoloměj v svém skládaní, vidúc Matka boží, ano jedni lidé velmi veselí a druzí velmi smutní. Tehdy se tomu Matka božie divieše, což jest toto, k tomu se jest jie anjel hned zjevil, řka: „To lid tento jest smutný, ješto národ židovský v svéj zlosti
