jest toto také býti, že některé šlechetné panie, vidúce Matku boží s jejím milým synem u veliké potřebě a chudobě, v pokoře a v tichosti bydléc, posieláchu jie rozličné potřeby, jejie nedostatky znamenajíc domovité potřeby a ona pokorně od nich přijímáše děkujíc. Protož na to slušie se každému zbožnému křesťanu často rozpomínati, a zvláště těm, jenž jsú od milého boha tělesnýma potřeboma obdařeni, aby vidúce robotné lidi chudobú trpiece, jim v jich nedostatciech rádi a milostivě pomáhali. Nebo taková pamět zvláště svaté almužny pýchu potupuje a zahánie a k náboženství svaté pokory lidská srdce k milému bohu zažíhá skrze milostivú lítost nad chudými okázanie, na to vždy pamatujíce, kterak náš milý Spasitel ráčil se za ny, hřiešné, v chudobě naroditi a útrpný život na tomto světě vésti. I milý Spasiteli, račiž nám tak dáti, ať bychom mile trpěli v mnohých svých nedostatciech v tomto světě, jakož jsi ty mile trpěl s svú milú matkú, a po smrti račiž nás obdarovati nebeskú radostí, v niežto přebýváš s svými svatými na věky věkóv. Amen.
Tuto Jozef šel s Marijí do Ejipta
A když po tej chodbě tu pohostinu sedm let v Ejiptě bydléchu, jakož píše svatý Matúš evanjelista, zjevil se anjel svatému Jozefovi a řka: „Vezma dietě a matku jeho, jdiž do Israhelské země, nebť jsú již tito zemřeli, ješto jsú hledali dietete k zahubení!“ Tehda to zjevně jest
