vydělala mezi lidmi. Proněžto každý křesťan na její se chudobu rozpomínaje, s právem by měl býti na chudé panny a sirotky laskav, a zvláště králi, kniežata, páni, ještoť jest jim pán buoh přikázal, aby sirých lidí a chudých vdov a sirotkóv obránce vždy byli. Pakli by kto chtěl toto věděti, proč jest toto milý buoh zpósobil, ješto jest svatá dievka za muž byla dána, kterúžto jest hospodin sobě za matku zvolil a čistú pannú na věky zuostavil, k tomu mistři světí odpoviedají, že jest to Duchem svatým zpósobeno proto, kdyby ona Syna božieho nosila v svém životě, někto by se na ni nětco zlého domněl pravě, že by neprávě počala. A druhé aby jeho svaté narozenie diáblóm bylo zatajeno, nebo, byť jeho diáblové byli seznali u božství, byli by jeho svaté krve prolitie, kudy mohúc, zrušili.
Tehda když Matka božie syna svého, Jezukrista, do devátého měsiece nosila, tehda tento devátý měsiec přikázaním césařovým provoláno bylo, aby všeho světa národové popsáni byli, jakožto píše svatý Lukáš: „Tehda Jozef, jakž jest věděl božie Matky čas nebeského dietete porozenie, však jest ji s sebú do Betléma pojal.“ A to jest od Jerusalema pět mil, však jest tam Matka božie pěšky šla velmi milostivě a s sebú vedli volka a oslíka. Potom, když biechu v Betlémě, proto, že jest veliký lid byl ze všech vlastí bieše se k tomu sebral, nikdyž sobě tu hospody naleznúti nemohli.
Tuť móž každý křesťan zbožný pomysliti božie Matky práce i chudoby, jenž patnáste let vstáři jsúci, toho dne pěšky jdúci a velmi ustavši, svatým Jozefem po uliciech chodieci, s velikým studem sobě hospody ptajíc a proséci. Tehda jie nikdy hospody nechtěli dáti tak, žeť jest musila pod obecní střechu s svatým Jozefem jíti, kdež v trhový den hosté s svým dobytkem stáváchu. A tuť se jest tej noci náš milý Spasitel ráčil naroditi. Jehožto svaté narozenie má každý člověk s právem pamatovati a k tomu na to pomnieti, radostným srdcem milému pánu bohu děkovati, žeť jest pro naše spasenie ráčil se na tento svět naroditi, jakožto nám svědčí svaté Čtenie:
