že toho jest diábel nevěděl, že Syn boží pokrm přijímáše dětinský a že hlad a žiezen jako jiné dietě trpěl.
To jest nebylo jeho křechkostí tělesnú, ale jeho tajnú svatostí zastíněnie nebeské moci i milosti. Nebo jakožto píše svatý Origenes, coť se jest božiemu Synu při jeho narození dálo a přirozené svatosti, toť jest vše před diáblem bylo tajno, protož tomu nemohl jest rozuměti, dobře jest věděl, že jeho jest porodila a že čistú pannú zóstala. Kterým by to činem mohlo býti, toho diábel nevěděl, ana toho Maria, Matka božie, tajieše, co se jest dálo při Synu božiem a jeho přirození. Jakožto praví svaté Čtenie, Maria zachováváše tato slova, snášejíci je v srdci svém. Tuť praví mistr Beda: „Tajemstvie Jezukristova, ješto Maria věděla, nižádnému jest toho pronésti nechtěla, ale toho v sobě s velikú poctivostí tajně jest chovala, protož se jejie svatá múdrost znamenala. A to žádného divu nenie, nebo jest v sobě boha múdrost nosila, protož milost všemu světu obdržala.“ Proněžto svatý Augustin chválí a řka: „Ó, Maria, Matko božie, všie milosti plná, vidúc přepovýšenú svatost tvú, tak tě dóstojně chváliti móžem? A kterak jest kolivěk všech svatých svatost svatá pamět duostojna, všakť toho nic nenie proti tvéj nebeskéj chvále, nebť jest toto zvláštní dar o bohu od svaté Trojice! Rozličné jsú svatosti otcové světí od boha svého osvieceně obdrželi podlé tělesenstvie, jakožto Abel, Enoch, Melchisedech, Abraham, Jákob, Jozef, Mojžieš, Eliáš, Izaiáš, Daniel, Ezechiel, David. Ti jsú všickni zvláštní svatostí bohu milí byli, ale nižádný z nich tak slavně jakožto Maria, Matka božie. Jehožto jsú oni všickni ale dalece božím sjednáním, od nich jest oddělena, nebo Matka božie netoliko v tělesenství Syna božieho jest nosila, ale také i v srdci svém a v srdečné mysli. Protož zvláště se máme po pánu bohu utiekati k tej dóstojné dievce, ještoť ona nikdy před svým milým synem nepřestává za hřiešné se přimlúvati.“ Tu také praví svatý Augustin: „Věřiti beze všie rozpači móžem, že což Maria, Matka božie, na svém milém synu prosí, toť vše obdrží, neboť ona vždy za hřiešné prosí a řkúci: Aj, milý synu, vizi, že si ráčil pro hřiešné člověkem býti a z mého jsi života tělesenstvie přijal, protož pomni na to, že s to učinil proto, aby se nad hřiešnými smiloval, jimžto jest toho velmi potřebie. Ktož tehda ten jest, ješto by se jejie milosti
