potvrzuješ, že což sú byli biti, dřeni, sečeni, vláčeni, pečeni, řezáni, vrtáni, mrskáni a k tomu rozličnými mukami trýzněni, však jest to svatým tvým vdechnutím všeckno jim bylo sladko trpěti. Ty ten, Duše svatý, ješto všechny rytieřské stavy potvrzuješ, aby pro čest svú a pro vieru své životy vážili. Ty s ten, Duše svatý, jemužto chválu vzdává všechna říše nebeská i všeho světa stvořenie, nebo milost tvá jim na pomoc přišla. Protož, milý Duše svatý, my tvé milosti, hřiešní, prosíme, aby ráčil svú světlostí, ješto máš od počátka, temnost našich srdcí vyhnati a také našich duší všech zlých skutkóv odvésti a dovésti ráčil do věčné radosti, tu kdež tvoji milí světí přebývají a budú přebývati na věky věkoma.“ Amen.
Tuto se počíná dobrá a jistá řeč o Joachymovi, kterak se anjel jemu zjevil
Podlé starých mudrcóv pověděnie což jest koli lidu na světě bylo nebo kdy bude, potom každý v svém člověčenství svú každú žádost na tré rozděluje podlé také trojieho přirozenie. Nebo jest některé přirozenie člověčie dobré a užitečné, některé ctné a některé rozkošné, protož se ne vždy sjednávají spolu. Nebo jsú někteří lidé, ješto po cti stojie vždy a na užitek a na rozkoš nic netbají. Také jsú někteří lidé, ješto ve dne i v noci pracují pro tělestný užitek a na čest a na rozkoš málo tbajíc. Také jsú někteří lidé, ješto v rozkoši bydléc, ani cti, ani jiné rozkoši hlédají. A z těch ze všech lidí tito jsú najlepší a tiem obdarováni, ješto své tělesenstvie smyslem a rozumem ohrazujíc, toho trojieho dobrého tak se skrovně přídržiec, jakožto matka milá našeho Jezukrista tak zachovávala se v těch třech věcech, na svého milého syna pamatujíc. Též i my máme na Jezukrista pamatovati a na jeho matku milú, žádajíce s bohem na věky přebývati. Nebo jakožto praví svatý Bernart: „Toť vždy slušie na paměti jmieti, jehožto svět velí zapomenúti.“ Protož se toto a k tomu najviec chýlí, ješto v rytieřském stavu bydléc, rytieřské cti heslo nesúc, svým se tělestným protivníkóm mocně bránie, od boha múdrost jmajíc, však toho na sobě znáti nechtie, že pro tohoto světa neprázdnost často svého Spasitele zapomínají. Protož nadto ktož by jim o bohu a o jeho svatých četl nebo pravil, toho v mrzkost mají a netoliko sami od toho dobrého běžie anebo ucházejí, ale i jiným přikazují, jim zapoviedajíc, nebo toho nevědúc, co jest Ježíš ve Čtení svatém řekl, mluvě k bohu Otci svému: „Skryl si tyto věci, totižto zatajil si, svatého Písma duostojenstvie před múdrými tohoto světa a zjevil si je maličkým, totižto
