jej vidíte, však víte dávno všichni mé proroctvie: Jestiť král všie chvály dóstojný, pán k tomu mocný a silný. Tehda v tu hodinu král nebeský mocně u předpeklé vstúpil, ty přetemné jich temnice oslavně svým svatým světlem osvietil. Potom v dobu tu Adama za ruku ujal, takto jemu řka: Pokoj tobě buď, tudiež tvému všemu národu. Protož to řka Spasitel, dal jest ruku Adamovu svatému Michalovi. Ale kteréž duše v pravém pekle byly, těch jest žádných nevyvedl, nebo kteříž jsú v smrtedlném hřiechu zemřeli, všickni jsú do pravého pekla šli bez meškánie, ješto v něm žádného odpočinutie nenie. Protož, ktož jest z nich byl bez smrtedlného hřiechu, každý z nich bieše u předpeklí. Protož králem nebeským vyvedeni jsú a kdežť jsú koli, tuť jsú v blahoslavenství před bohem, na jeho svatú tvář hlediec.“ Tehda, když tato dva bratry, Eleochius a Karius, všicku svú řeč odmluvila, ihned před jich očima zmizela. O tom píše mistr Beda.
Prvá kapitola po božiem vzkříšení, kde jest najprvé byl, jakož svatý Jan o tom píše
Potom po božiem vzkříšení, kdežť jest hospodin byl nebo coť jest činil až do svého na nebe vstúpenie, o tomť píší svatí evanjelisty a svatí mistři, že vstav hospodin z mrtvých. Kde jest byl těch třidceti dní až do svého na nebesa vstúpenie, toho ijeden smyslem ani počtem umysliti móže, nebo ten, ješto všemohúcí jest, svých vlastech svého božstvie divnú moc jest ukázal, totižto v nebesiech, na zemi i v pekle. Tu kdežť jest ráčil, tuť jest byl i přebýval. Najprvé z předpeklé duše pojal, potom mnohem lepší stranú své milé mateři mocně se jest zjevoval a ji těšil, mezitiem svaté Magdaléně a jiným apoštolóm toho dne svého vzkříšenie sedmkrát se jest zjevil. Najprvé svaté Magdaléně, jakožto píše svatý Jan evanjelista a tak řka: „Když Marije stáše u hrobu plačíc a v tu hodinu se v hrob naklonivši, uzřela dva anjely u bielých ávách, jeden v nohách a druhý v hlavách, tu ješto Ježíšovo tělo bieše pochováno. Tehda k nim ta dva anjely vecešta: Ženy, co pláčete? Potom jim ona odpovědě: Neboť jsú vzeli mého hospodina a toho nemohu viděti, kde jsú jej položili. To řekši, za se se ozřela, ano Ježíš za ní stojí, ale nevědieše, by to Ježíš byl. K niežto Ježíš vece: Ženo, co pláčeš a koho hledáš? Tehda ona k němu vece, mnieci by byl který zahradník: A zda si ty jeho pochoval, pověz mi, kde s jeho položil, ať bych jej vzala. K niežto Ježíš vece: Maria! Ona se k němu obrátivši, vece: Rabi,
