i na věky božstvie mé viděti budeš.“ Nebo jakož praví svatý Augustin: „Duše v kráse sadovéj rajského ovoce nekochají se, ale u veleslavenství viděnie svatého božstvie.“ Tu také praví svatý Augustin: „Nikda se žádný slib takto rychle nenaplnil ani kda žádnému nebeské královstvie tak brzo neotevřieno jest jakožto tomuto sbožnému lotru, jenžto na kříži pně, krátkým prošením věčnú sobě radost obdržal. Kteréžto radosti pět tisíce let staří otcové prosivše i žádavše, do toho času neobdrželi, toť tento, velmi krátce promluviv, slavně obdržal. Protož každý kající znamenaj našeho milého Spasitele divnú štědrost. Lotr prosieše, aby naň jedno zpomenul Spasitel, ano jemu pak nadto Spasitel všechny hřiechy odpustil a věčný jemu život dal.“
K tomu, když ty všechny věci se skonachu
Toto uzřevši Matka božie, ano již se lid židovský do města vrátil, s svatým Janem pod kříž přistúpivši, žalostným hlasem zaplakavši, svého milého syna v truchlú tvář vezřevši, poče k němu tak mluviti: „Mój synu přemilý, běda mě, smutné mateři, tak ohavně tě na kříži vidúci, vezřiž na mě ještě jedinú a utěš svú matku sirú.“ Tehda tudiež těžce na zemi padši, žalostným pláčem omdlevši, poče sama k sobě mluviti a řkúc: „Kam se jest poděla má všichna útěcha, v niežto mé srdce se radováše tej noci, když sem tě byla porodila? Temná noc jest byla, ale od nebeského blesku osviecena bieše, ano anjelé se radujíc, pod nebesa se vznášiechu, slavně zpievajíce, tvú svatú milost chváléc a řkúc sladkými hlasy: Chvála buď v nebeské výsosti pánu bohu. Ale již v tu svatú tvář patřím, ana jest zbita, zplvána, ztrýzněna, tvoji svaté ruce a nohy nelítostivě probité, mnoho jest ran na tvém svatém těle, celého miesta nikdyž nenie.“ Tehda když rozličně tuto plakavši a naříkavši žalostným lkáním, vstavši již vzhuoru i poče opět na jeho svatú tvář hlédati. A v tu dobu milý Ježíš vida svú matku v takovém hoři a žalosti, propovědě k nie, chtě ji některak utěšiti, i vece: „Ženo, aj toť jest syn tvój.“ Tuto praví svatý Krysostomus: „Ó, milý Ježíši, jak s to hrubě k svéj milé matce propověděl, že s svú milú matku ženú nazval! Protož viem, že s to proto učinil, neboť nebieše čas tehdaž k nie ochotnějí promluviti, ani ji matkú nazvati. Nebo čím by byl tehdaž k nie milostivějí promluvil, tiem by byl větší žalost v její srdce vložil.“ Potom vezřev na svatého Jana, vece k němu: „Aj toť matka tvá.“ Jako by řekl: Jměj o nie péči jakožto syn o své milé
