svém kázaní O božiem narození, že ten dobrý člověk Jozef často to činieše, že to milé děťátko na své lóno je vezma, mile jemu v tvář patříše a k němu se radostně směje, s toho snažně bohu milému děkuje, že ráčil světa všeho pokolenie Spasitele a že tiem přezvláštním obdarováním ráčil jeho obdařiti, aby pěstúnem jeho byl.
Tuto jest obětován náš pán Ježíš v chrámě od své milé matky a od Jozefa
Když již podlé Starého zákona ustavenie, jakož píše svatý Lukáš, přišel čtyřidcátý den, tehda Matka božie a s ní svatý Jozef vzemše toto milé děťátko, šli z toho města Betléma za pět mil vzdáli do města Jerusalema, aby to milé dietě bohu Otci milému obětovali v chrámě, jakož toho bieše obyčej. Protož podlé starého ustavenie kúpichu dvé hrdličátek anebo dvé holúbátek podlé chudých lidí ofěry, nebo bohatí za své prvorozené děti beránky ofěrováchu, ale chudí hrdličky nebo holúbátka. Protož snad svatý Lukáš o beránkovi nepíše ve Čtení, ale o hrdličkách a holúbátkách, nebo to chudých doba ofěra bieše.
Tehda svatý Simeon, kmet spravedlivý a boha bojící, ješto od svatého Ducha odpověděnie jest jměl, že před svú smrtí svýma očima měl Syna božieho viděti, po tom slibu velmi túže, jakožto praví svatý Augustin, že jest bez přestánie vzdychal, k tomu takto řka na svém srdci: „Ej, budu li já tak sčastný nebo bohu milému zaslúžím li tak, že byšta moje staré a nedóstojné oči obezřely mého milého Spasitele v tělesenství! Ach, příde li kdy tento čas, že by mě mój milý Spasitel nalezl ještě živého a ještě by mě nalezlo jeho svaté narozenie!“ V tom túžebném vzdychání v túž hodinu, v kterúžto Matka božie a Jozef s nebeským děťátkem k chrámu se přibližováchu, i tanul Duch svatý Simeonovi svatému v srdce, aby ihned vstana šel do božieho chrámu. Když již tak tam brzo přišel, tak ihned prorockým hlasem řekl, poznav to svaté dietě, svatého Ducha rozkázaním pad na svá kolena, jemu se jest modlil. Protož píše jeden svatý otec, že to děťátko mile patříše na svatého Simeona a ihned se potom na svú milú matku ohlédlo a ručičky svatému Simeonovi podal, jako by řieci chtěl: „Aj toť otče starý, jehož jsi to dávno na bohu žádal, po němž s to také túžebně vzdychal, ještoť jest tobě mým duchem bylo slíbeno, vezma mě na své ruce, ohlédajž mě.“ Tehda svatý Simeon to nebeské dietě na své ruce vzev, bohu s požehnáním
