sedli a tu prostraní jako chudí lidé toť snědli, což jsú jměli, mezi sebú mile porozmlúvajíc ne o daremných a marných věcech, ale v sloviech plných Ducha svatého a múdrosti. Potom tak od stolu vstavše, bohu milému velmi děkováchu.
Tuto milý Ježíš od své milé matky odpuštěnie bral, chtě od nie pryč jíti
Tehda když Ježíš třidcátého léta jest došel, přistúpiv k svéj milé matce, k niežto milostivě řekl: „Matko milá, mój čas již jest, ať bych od tebe odejda, boha Otce mého snažně světu kázal, neboť jest mě buoh Otec mój pro spasenie a obrácenie hřiešných lidí na tento svět poslal, protož nezamucuj se, matko milá, nebť se k tobě brzo vrátím.“ Tehda, když jest toto pán Ježíš řekl, svými kolenoma klekl jest, poče ot nie pokorně odpuštěnie bráti. Protož ona takež v tu hodinu před ním poklekši, žalostivě zaplakala a jeho mile k sobě přitulivši, vece k němu: „Synu mój milý, když se toto tak tvéj milosti líbí, jdiž tehdy s požehnáním boha Otce tvého a pomni na mě, na sirú matku tvú, aby se ke mně brzo vrátil, má útěcho přežádúcie, nezapomínajž mne, smutné matky své, nebo truchla bez tebe ostanu.“ Tehda v tu hodinu Syn boží od nie a od svatého Jozefa pokorné odpuštěnie vzem, z města Nazaretu se jest bral, k Jerusalemu se přibližuje a k tej řece Jordánu
