matce. Od té hodiny vládl jí svatý Jan a vzal ji na svú práci a jie jest pokorně slúžil. V tu hodinu Matka božie opět na zemi padla omdlevši. Jakožto praví svatý Jeroným: „Na niežto bieše plášť z plátna skrájený, jakožto panie nynie v Římě nosie, jímžto ona všichnu hlavu přikrýváše. Ten plášť všechen od krve tekúcie naskrze zkrvaven bieše, že až na její šlojieř procházieše skrze ten plášť.“ Opět vstavši, poče k němu žalostivě volati. V tu hodinu milý Ježíš pro velikú bolest svých jiezev svatých i zavola velikým hlasem:
Milý Ježíš, vise na kříži, volal jest
„Bože mój, i zdali si mě opustil.“ Jakož by řekl: Bože Otče, velikému s mé tělo utrpení poddal, jako by na mě již nic netbal. Málo potom pomeškav, Ježíš řekl: „Žiezniv sem, totižto píti mi se chce.“ Tuť praví svatý Bernart: „Ó, milý Ježíši, o kříži trpkém nic nedieš, k tomu bodlivú korunu na své svaté hlavě trpíš, jedno na žiezen voláš a řka: Žiezniv sem. By tebe kto hřiešný a nedóstojný člověk otázal o tvém svatém umučení anebo o tvéj žíznivosti, co žádáš anebo čeho jsi žiezniv, viem, že by k němu řekl: Žádámť všech sirých hřiešných k spasení, protož sem žiezniv a proto tuto ohavnú smrt trpím.“
Protož to každý hřiešný člověk ohledaj i znamenaj, ještěť jest vždy žiezniv, žádaje vždy tvého spasenie. Ó, kterak nemilostivý budeš, když mu píti nepodáš
