jenž nečinil lsti v jazyku svém, ni učinil zlé bližniemu svému a rúhoty nepřijal proti bližním svým. Ps14,4 V ničem veden jest přěd ním zlobivý, ale bojiece se boha, pochvaluje. Jenž přisáhá bližniemu svému a nepřelštije, Ps14,5 jenž zbožie svého nedal na lichvu a daruov na nevinných nebral, jenž činí to, nezamútí se na věčnost. Chvála otci i synu…
Skrze tento žalm člověčstvie božie řekl budujície, kteréž my mámy věřiti.
Ps15,1 Schovaj mě, hospodine, neboť sem naději měl v tobě. Ps15,2 Řekl sem hospodinu: „Buoh mój jsi ty, nebo dobrého mého nepotřebuješ.“ Ps15,3 Svatým, již jsú v zemi jeho, vzdivil vše vóle mé mezi nimi. Ps15,4 Zmnoženy sú nemoci jich a potom pospěli. Nezhromaždím zborcóv jich od krvavníkóv, ni zpomanu jmen jich skrze rty má. Ps15,5 Hospodin čest dědiny méj a čéšě méj, ty si, jenž navrátíš dědinu mú mně. Ps15,6 Provazi spadli mi u přečistých, a toti, dědina má přečista jest mně. Ps15,7 Vzblahaji hospodinu, jenž dal mně rozum, nadto až do noci lály mi ledvie mé. Ps15,8 Obezřéch hospodina přede mnú veždy, nebo na pravici jest mně hospodin, abych nepohynul. Ps15,9 Proto zradovalo sě jest srdce mé i zveselil sě jazyk mój, nadto i tělo mé odpočine v naději. Ps15,10 Nebo neostavíš dušě méj u pekle ani dáš svatému tvému viděti porušenie. Známys mi učinil cěsty života, naplníš mě radostí s obličejem tvým, pichlánie na pravici tvéj až do skončenie.
Tuto modlitbu David řiekal na každé jitro, kterúž my mámy […]text doplněný editorem, a kázal nám takež činiti, tehdy nám nic nebude škoditi.
Ps16,1 Uslyš, hospodine, právo mé, poslúchaj prozby méj. Ušima zvěz modlitbu mú, ne ve rtú lstivú.
