těla zakopávané bývaly a tím poráží jse bídné důmění těch, kteří praví, že tam odtud času nočního vojsko vycházející vidíváno bývalo. Však moudrý zná, co to za vojsko jest, a ví, že staří mívali ten obyčej: vojsko české k udatnosti pobízeli, když říkávali „Braňte se, Čechové, neb kdyžby až nejhůře s vámi díti se mělo, přijde vám vojsko svatováclavské z Voskovrchu na pomoc,“ což skutečně při nich začasté oučinkovalo.
Že tu koření výborné a nám snad neznámé roste, jest důkazem, že Vlachové sem začasté i za našich časův jezdili a s povolením ouřadů koření nám neznámé trhali i odváželi. Hruškového a třešňového stromoví bylo tu velmi mnoho, ořešín pak lískových až posavade bez nedostatku. Vesnice velká založena, jmenuje se Volfsberg, ne pak ale vrch. Jedině kaple tam na vrchu pod jménem sv. apoštolův Petra a Pavla pro tu vesnici postavena Volfsberg jse jmenovala, která nyní příbytkem hajnýho jest.
Ves Vrbice.
Že žádné Žiškovské vojsko na vrchu Voskovrch pohřbeno nebylo, dokazuje se tímto. Žižka když u Kostelce labského od lidu královského tak do těsna sevřen byl, že snad jediného muže by tu bylo naživě nepozůstalo, tehdy Viktorín Poděbradský, totiž otec Jiřího, přitáhl s lidem svým od Poděbrad jemu tam v první čas na pomoc, takže on ihned celé
