a na bráně v domku strážném celý ustrojený žoldnéř, maje v ruce píku, potom knihy a rozličný hrobové, kamenové.
A tak skrze to zemětřesení spřevracen byl les u Předhradě. Labe se vydalo a ze země roztrhané vyneslo písek, který se nachází u Lhoty Pískové a Kostelní až pod místo tak nazvané Kopaník a Komárno. A tak mohl na tom samém místě opět nový les zrůsti.
A tak s tímto zajisté znamenitým příběhem skoncuji vypravování moje. Jedině ještě přisazuji, čeho sem prve opominul.
Opočnice.
Patřila za starých časův ke špitálu do Českého Brodu. A ves Štolmíř, která vedle Českého Brodu leží, patřila zase k Poděbradům. Tedy v roku 1575 pan hejtman poděbradský zhandloval tyto dvě vesnice, aby Opočnice zůstala k Poděbradům, Štolměř ale k tomu špitálu.
Císař Maximilián v tom listu upsání zde na Poděbradech praví takto: „Zanechávám sobě ze Štolmíře jedině toliko rychtáře, který na svobodné rychtě sedí a žádných dítek nemá, aby každý rok přivezel jeden kámen na náš mlejn poděbradský. A když by nepřítel od Rakous na Čehy táhnouti měl, povinen bude jedno dělo až na chranice moravské na svůj vlastní náklad dovézti, začež také aniž nám, ani potomkům našim na věčné časy žádným platem nejni zavázán“.
S tímto zavírám příběhy moje, a žádám čtoucího, jestliže by se někde nějaká chyba v letech vynalezla, by mně jakožto na zrak nestatečnému starci dobrotivě odpustil, a pokadž možné, sám hybu tu ponapravil.
Na Poděbradech dne 22. Augustycizojazyčný text 1835.
S tím panu Ungar posluhuji a od Boha jemu všecho dobrého žádám.
Minyde.
