svobod jinších tam se neobsahuje.
Pán Škopek z Dubu koupil sobě tam statek, a pan hejtman Christoph Metih z Čechova povolil jemu pivovárek, by pro sebe mohl na čtyři sudy vařiti.
Sokoleč.
Tu vesnici založil hejtman poděbradský Oněk Kamenický v roku 1482, a jest upsáno takto: „Já zakládám vesničku sokolčí, kde by se pro kratochvilný lov knížat minsterberských sokoli hytati a lapati mohli, a tato budiš jim zpráva: 1. Kdo by na lov sokolčí nešel, jsa k tomu nařízen, povinen dáti bude zajíc u souseda na čtyři kroše pro pití. 2. Ženy nezvolné, která by řekla k své sousedce „ty mošno“, neb muži „ty pse“, dá pět pytlů a sice dva rychtáři velimskému a tři na zámek poděbradský. 3. Povalečův ať u vás nemáte. A za 4. platy do sv. Jiří ať máte spravené“.
Pinov a Předhrad.
Vesnice Pinov neb Pňov nachází se již hned od roku 1220, když sobě Koutský farář na Hoře Kutné duhovní právo osobovati chtěl, však ale toho nedocílil.
Chce se řícti, že tu blíže u vsi nějaký slavný hrad státi měl a odtud že by Předhradí jméno to dostati mělo. Však ale jest zdání toto omylné, neboť na tom místě schledal sem sice, že nějaké stavení tu stávalo, však ale k hradu docela nic podobného. Vesnice ta byla celá k Poděbradům patřící, kromě dvůr, který v držení měli páni Hlavátčové z Tutčap a před ním uprostřed vsi pro sebe kostelíček sobě ustavěli, v kterémžto kámen hrobový vyznamenal paní Barboru Hlaváčovou od roku 1585 až do roku 1630, kdež za mlejn nouzovský byl prohandlován a tak Poděbradům připadel. Ku paměti sloužiti může, že místo one, na kterémž ten kostelíček stál, a nyní docela rozbořen jest, nejni obecní, ale vrchnostenské. Předhrad, odkud vlastně jméno dostala, okazuje příběch tento. Oldřich kníže české měl podobně jako otec jeho Jaromír útočiště k sv. Janu Skřiteli, a jsa obvzláštní milovník honby, pustil se až do těhto míst, kdež schledav jedno pohodlné místečko, kázal tu v roku 1005 pro mnichy jako povstevníky klášter a kostel
