pobořil, bylo zapotřebí přehrozně hlubokých kruntů kopati, takže s nimi velký počet dělníkův celý rok co činiti měli, nežli se zde pro humno odzdola nahoru zarovno [s]text doplněný editorem zemí vyhnati a z druhými spojiti mohli.
Z domku Karla Preindle byla sušírna sladu a cele téhož domku ještě nyní až do roku 1831 byly ještě k spatření. Domek Kateřeny Nosalovský připojen byl v ty místa, kde pivní stoky stojí. Pro paměť toto přisazuji, že v roku 1822, když jeden pilíř blíže kotle k levé straně stojící zcela znovu ustaven býti musel a gruntové k němu se hluboko do země kopati, okázala se podzemní chodba, co by jeden člověk dosti pohodlně projíti mohl. K tomu byl jsem já hledán, však ale skoro již pozdě přiveden. Však tolik ještě jsem seznati a vyšetřiti mohl, že chodba ta zde pod celý rynk, a tak někdy do některých sklepův tu stávajícího kláštera a nepohybně od téhož pilíře soukromě se do ní chodívalo.
Vinopalna panská.
Ta kde nyní stojí, vzláště pak na tom místě, kde se nachází dům pana Paroubka, tak nazvaný Kotlasovský, stávaly za starých časů lázně vrchnostenské až do roku 1610. Těch lázní byl držitelem neb pachtýřem lasebník Karel Breindle, vlastní otec téhož Karla Breindle, jenž domek svůj k rozšíření pivovaru panského odprodal. Ten platil z nich ročního nájmu tři kopy míšeňské a někdy více. Tedy pan hejtman Klusák s Kostelce, vida že více nákladů stojí,
