[38r]číslo strany rukopisutěla zakopávané bývaly a tím poráží jse bídné důmění těch, kteří praví, že tam odtud času nočního vojsko vycházející vidíváno bývalo. Však moudrý zná, co to za vojsko jest, a ví, že staří mívali ten obyčej: vojsko české k udatnosti pobízeli, když říkávali „Braňte se, Čechové, neb kdyžby až nejhůře s vámi díti se mělo, přijde vám vojsko svatováclavské z Voskovrchu na pomoc,“ což skutečně při nich začasté oučinkovalo.
Že tu koření výborné a nám snad neznámé roste, jest důkazem, že Vlachové sem začasté i za našich časův jezdili a s povolením ouřadů koření nám neznámé trhali i odváželi. Hruškového a třešňového stromoví bylo tu velmi mnoho, ořešín pak lískových až posavade bez nedostatku. Vesnice velká[fc]velká] welke založena, jmenuje se Volfsberg, ne pak ale vrch. Jedině kaple tam na vrchu pod jménem sv. apoštolův Petra a Pavla pro tu vesnici postavena Volfsberg jse jmenovala, která nyní příbytkem hajnýho jest.
Ves Vrbice.
Že žádné Žiškovské vojsko na vrchu Voskovrch pohřbeno nebylo, dokazuje se tímto. Žižka když u Kostelce labského od lidu královského tak do těsna sevřen byl, že snad jediného muže by tu bylo naživě nepozůstalo, tehdy Viktorín Poděbradský, totiž otec Jiřího, přitáhl s lidem svým od Poděbrad jemu tam v první čas na pomoc, takže on ihned celé
