pražského odvésti, toho pro sebe podržel.
Mimo toho nalezla se také podzemní shodba, která příjmo k témuž hradu vedla a druhým dílem pod marštale neb tehdejší klášter směřovala. Šířka její byla od dvouch loket, však silně hlínou zanesena, ale cihly nadmíru silné a veliké.
Zámek poděbradský.
Jak, kdy povstal a od koho rozšířen byl, již v § [16]text doplněný editorem povědělo.
Nyní připomene se ještě toto, že zahrada za kovárnou na silných sklepích jest postavena a navážena.
Věž jest ta samá, jak byla od starodávna, kromě hlavy, která teprv od císařovny Marie Terezie v roku 1758 daným rozkazem na dva sáhy od vrchu snížena a tak jak podnes se spatřuje ustavena. Prvnější spůsob její byl piramid a tam příbytek hlásnýho, jehožto povinnost byla v noci pilně chlásiti, ve dne u vrat pilně seděti a tu složené maso pro panskou potřebu ve sklepě opatrovati. Hodiny bile na té věži staročeské, to jest od jedné až do dvaciti čtyrch, tak jmenovali Čechové celý orloj. Ty chodiny trvaly ještě až do roku 1657, kdež tato příhoda se stala. Ve vsi Radovesnicích zemřela jedna stará sousedka příjmím Maštálková. Po ní pozůstalo na hotových penězích 60 kop míšeňských. Dítky a přátelé rozdělili se o té peníze bez povolení pana hejtmana. Byli tehdy
