Připomenouti musím, že zde při Labi, když oda odpadne, nalézá se veliké množství sírné rudy, která jest na spůsob jako by byla stříberná. Tu jsem já donesl do Prahy a pan profesor Cipe prohlédel ji. Pravil, že jest to Schwewelquarzcizojazyčný text a někde [v]text doplněný editorem hlubokosti že by se teprva opravdová síra naléznouti mohla.
Město Sadská.
Bořivoj kníže české v roku 778 vida měšťané mediolánští, neb tak nazvané Milánové, sobě více osobiti chtějí, nežli by jim naleželo, táhl proti nim osobně s lidem svým. Byl však od nich zajat a do vězení uvržen. Že by ale on sám kníže český byl, toho oni nevěděli. Však on svěřiv strážnému, s pomocí jeho uprhel a na jistý vrch, kterémuž někdy Libuša dala jméno Větrový vrch, přijel a tu sobě odpočinul. Pročež na tom místě dal postaviti dvůr první a při něm kostelík sv. Apolináriše a uvedel tam kanouníky. Poněvadž ale lidé, kteří tu jemu sloužili, uznávali, že tu zahrady neb sady založiti se mohly, založili sobě takové, a od těch zahrad neb sadů povstalo jméno Sadská.
Po těch kanovníkách jest až posavade jedna veliká louka, jmenuje se Kalůvka neb Kanounická, o které povím příběch tento. V roku 1818, když profesor plzeňský Vojtěch Sedláček mně od slavného zemského řízení list svobody přivezel, že žádné knihy skladopisný mně ke čtení zabrániti se nemají, po představení mě na Poděbradech přijeli sme k panu Franci Světlík tam do Sadský. A on podal nám jeden starý, v roku 1594 tisknutý a pod podlachou v prachu zahrabaný, misál v kterémžto bylo psáno rukou někdejšího faráře takto: „Tento misál kladu tuto do prachu, aby duchové sedláků z naší Kostelní Lhoty, aby dávali sobě mše čísti, neboť navedli pana Tobiáše, zvikra hejtmana poděbradského, aby mně ukradel louku Kanůvku, s které sem já osm kop míšeňských ročně platil, a poněvadž ten hejtman mě tím velice ohubil, vydávám na něho i na jeho celý rod tuto kletbu“. Ta kletba jest tam celá vypsána, mně se nevidí za dobré ji zde opakovati. Rok jest upsán 1598.
Jak dlouho dvůr ten stál, vykazují kronikáři rok 1422 a praví, že od Žišky byl zbořen. Kanouníci pak do Prahy k sv. Apolináři přenešeni.
Ku straně polední nachází se ještě veliký kus hradní zdě neb šancův, a znáti jest, kterak byly od nástrojův tak nazvaných lamatčův neb maurerbrechercizojazyčný text tlučené. Nástroj ten byla vysoká hranice, uprostřed které na řetězíchbyla upravena dubová, na jedné
