zříditi nemohli, sešli se oni sirotci do kostela, a tu jim kněz jejich kázání držel. Boček pak přiměřil onu švihovku na dveře kostelní, tam jim kouli od šesti liber vstřelil, od kteréžto rány jedenácte osob z nich padli. Tím předěšeni, dali se na outěk k Nymburgu. Boček pak s jeho žoldnéři jse za nimi hnal, maje za to, že snad měšťané jemu proti nim nápomocni budou. Zatím ale oni byli s nepřáteli zrozuměni, neboť hned když Boček jakožto vůdce na koni pro ni do brány vjel, nechali spustiti hřeben, kdež on od chasy sladovnický kyjima byl utlučen a ven vyhozen. Na témž místě a v té bráně, kde se to stalo, jest pro paměť kříž v kořeně vytesán. Boček pak, přivezen jsa na Poděbrady, zase obživel, se [na]text doplněný editorem Horu kunětickou blíže Pardubitc odebral, kdež také po čtyřech letech život jeho skončil.
§ 13.
Ten pravený Jiřík Poděbradský, poněvadž hned v outličkém věku veliké schopnosti ke všelikerým uměním na sobě okazoval, dán byl tedy od otce Viktorína v moc a opatrování pánu Snilovi ze Šternberku, jenž byl času toho nejvyšší purkrabě na Hradu pražském. Tu cvičil se vzláštně v řeči latinské, podobně i ve věcech zemského řízení se týkajících. Čehož pán jemu neodepřel, neboť měl jednu dcerušku jménem Kunhutu, na kteroužto Jiřík velice byl laskav. A tak se stalo, že Viktorín v roku 1440 zemřel a jemu oupelné vladařství Poděbrad připadlo. Tu samou v roku 1441, maje roku svého 21 let stáří a ona patnácté, ji sobě za manželku
